Při čtení této kapitoly hledejte odpovědi na následující otázky:
- Proč se musí všechny společnosti potýkat se vzácností?
- Proč je ekonomie někdy nazývána „studiem vzácnosti a volby“?
- Co jsou substituční vztahy a náklady příležitosti?
- Proč by měl každý rozumět základům ekonomie?
- Co jsou to výrobní faktory?
- Jak různé ekonomické systémy řeší problém vzácnosti?
Jedna z věcí, kterou mladí lidé postupně objevují, je, že člověk nemůže mít všechno. Připomínáte si to pokaždé, když nakupujete. Ačkoliv vidíte dvacet nebo třicet věcí, které byste si opravdu rádi koupili, víte, že se budete muset omezit na jednu nebo dvě. V životě musí každý neustále provádět výběr.
Markéta a Robert si vzali stokorunu, kterou jim dala babička při vstupu do obchodního centra. „Za ty peníze si kupte, co chcete,“ řekla babička. „No jo, podívej se na všechny ty regály, tolik skvělých věcí,“ pomysleli si, „a my máme jenom 100 korun!“ „Potřebujeme silného útočníka i špičkového obránce, ale v letošní sezóně si oba dovolit nemůžeme. Co máme dělat, trenére?“ „Já bych se asi vzdal útočníka, kdybychom mohli získat opravdu rychlého obránce.“ Z regionálních novin: „Rada našeho města včera rozhodla o vybudování dvou nových dětských hřišť na největším městském sídlišti. Tato výstavba bude hrazena z prostředků, které byly původně určeny na úpravu parku v centru města. Vyčištění a zkrášlení městského parku bude financováno z rozpočtu na příští rok.“
Každý podnik i jednotlivec musí vybírat a volit mezi věcmi, které by chtěli mít, protože nikdo nemůže mít všechno. A platí to i pro státy. Každý rok se nejdůležitější politické debaty týkají otázek, jak vynakládat peníze daňových poplatníků. Ani jednotlivci, ani společnosti nemohou mít všechny věci, které by chtěli.
Ekonomové poznamenávají, že neexistuje hranice pro množství nebo druh věcí, které lidé chtějí. Nicméně existuje hranice pro zdroje a jakmile je jednou této hranice dosaženo, nic navíc již nemůže být vyprodukováno. To znamená, že jsou-li zdroje národa (všichni pracovníci, fyzický kapitál, půda atd.) plně využívány, jediný způsob, jak zvýšit výrobu jedné věci, je omezit výrobu něčeho jiného. To se například stalo ve Spojených státech amerických během 2. světové války. V úsilí zvýšit výrobu tanků a jiných vojenských vozidel zastavily americké továrny výrobu automobilů. Pokud by se vám proto někdo pokoušel prodat Forda nebo Chevrolet z roku 1944, utíkejte nejbližší cestou pryč - v tomto roce nebyl totiž vyroben žádný.
Co z toho plyne? Lidská přání jsou neomezená, ale zdroje nezbytné k uspokojení těchto přání omezené jsou. Proto musí každá společnost čelit stejnému problému - problému vzácnosti.
Omezenost zdrojůOmezenost zdrojů je věčnou podmínkou lidské práce, výroby a hospodaření. Tržní mechanismus signalizuje, když se zdroje vyčerpávají. Růst ceny zdrojů se přenese do ceny konečných výrobků a služeb. Jsou-li vysoké, odradí spotřebitele. Výroba se přizpůsobuje disponibilním zdrojům. Některých zdrojů ubylo natolik, že je obtížné předpovědět, na jak dlouho ještě vystačí, takže se takové odhady neustále upravují. Nacházejí se stále nové zdroje, které dokážeme stále lépe využívat, snižujeme jejich spotřebu a zvyšujeme jejich výnos.
Počátkem 70. let minulých let se prudce zvedly ceny ropy, později je následovaly ceny surovin a plodin. Průmyslové země se musely přizpůsobit. Podpořily vědu, inženýrství, zlepšovatelství. Rychle se rozšířilo opakované použití látek, které dosloužily (recyklace). Během deseti let dokázaly tyto země udržet spotřebu energie a surovin téměř na stejné výši, avšak výrobu zvýšily o více než polovinu. Tehdy byla vyslovena předpověď, že přírodní zdroje se vyčerpají, ale naopak odpad z výroby zavalí celý svět do roku 2050. Avšak průmysl se dokázal chmurné předpovědi znovu vyhnout.