Při čtení této kapitoly hledejte odpovědi na následující otázky:
- Proč se musí všechny společnosti potýkat se vzácností?
- Proč je ekonomie někdy nazývána „studiem vzácnosti a volby“?
- Co jsou substituční vztahy a náklady příležitosti?
- Proč by měl každý rozumět základům ekonomie?
- Co jsou to výrobní faktory?
- Jak různé ekonomické systémy řeší problém vzácnosti?
Zdroje, které se účastní vytváření statků a služeb, se nazývají výrobní faktory. Výrobní faktory zahrnují přírodní zdroje, lidské zdroje a kapitál a podnikání. Každý výrobní faktor má své místo v ekonomickém systému a plní zvláštní funkci. V tržním ekonomickém systému mají lidé, kteří vlastní nebo používají nějaký výrobní faktor, právo na „výnos nebo odměnu“. To vytváří důchod, který, jakmile je spotřebován, stává se motorem pohánějícím ekonomiku. V posledních letech některé prameny uvádějí jako pátý výrobní faktor informace, bez kterých se dnes nedá úspěšně vyrábět.
Přírodní zdroje čili „půda“Přírodní zdroje jsou věci poskytované přírodou, které se účastní vytváření statků a služeb. Zahrnují například zdroje minerálů, lovné zvěře a lesů, stejně jako vzduch, který dýcháme a vodu, kterou pijeme. Ekonomové také používají termín „půda“, když mluví o přírodních zdrojích jako výrobních faktorech. Cena placená za používání půdy se nazývá renta. Renta se stává důchodem pro vlastníka půdy.
Lidské zdroje čili „práce“Ekonomové nazývají fyzické a duševní úsilí, které lidé vkládají do vytváření statků a služeb, prací. Cena práce je mzda. (o práci v kapitole 10 – Pracovní síla)
KapitálPro ekonomy je fyzický kapitál (resp. jednoduše „kapitál“) něco, co vytvořili lidé, aby mohli produkovat další statky a služby. Továrna, nástroje a stroje jsou kapitálovými zdroji, protože mohou být použity k produkci dalších statků a služeb. Stejně je jím i cisterna, která dodává benzín místní čerpací stanici. Termín kapitál je často užíván podnikateli, mluví-li o penězích, které mohou být použity ke koupi výrobních hal, strojového vybavení a jiných podobných produktivních zdrojů. Platba za užívání cizích peněz nebo kapitálu se nazývá úrok.
PodnikáníS prací je úzce spojen pojem podnikání, který označuje manažerské a organizační schopnosti nezbytné k tomu, aby většina podniků produkovala statky a služby. Podnikatel spojuje předchozí výrobní faktory dohromady. Jsou-li podnikatelé úspěšní, dosáhnou zisku. Nejsou-li úspěšní, utrpí ztráty. Odměnou podnikatelům za riziko, inovační nápady a úsilí, které vkládají do podnikání, jsou zisky (tj. všechno, co zůstane, když vlastníci půdy, práce a kapitálu obdrží své podíly).
Před zásadní volbou - čemu se věnovat, na co vynaložit omezené zdroje - stojí celá společnost neustále. Země se například rozhodujeme mezi výrobou elektřiny z uhlí či uranu a ochranou životního prostředí. Složitou otázkou hospodářské politiky je volba mezi zajištěním měny proti inflaci (to vyžaduje brzdit růst mezd a udržovat kladnou bilanci zahraničního obchodu, což je příznivé pro investování) anebo uvolňováním inflace, což podporuje hospodářský růst, ale znehodnocuje měnu. Každý podnik stojí neustále před volbou a rozhoduje se, kolik jej co stojí a kolik mu to vynese, zvažuje, co získá a co musí obětovat. Vyhlídka na to, že se mu jeho volba může vyplatit, i vědomí, že tomu musí obětovat čas, své schopnosti a kapitál, pohání podnikatele i zaměstnance k tvořivému úsilí a pracovitosti. Ekonom stále nosí „kalkulačku v hlavě“, stále počítá náklady a výnosy, výdaje a příjmy, volí a rozhoduje se mezi různými možnostmi. Když jde o složité, málo průhledné souvislosti, pomáhá si ekonomickými rozbory, výpočtovými vzorci a modely, počítači atd.