Ústředním problémem ekonomie je určit nejefektivnější způsoby alokace výrobních faktorů a řešit problém vzácnosti, vytvářený neomezenými potřebami společnosti a omezenými zdroji. Při tom musí každá společnost zodpovědět následující tři otázky:

• Co, čili jaké statky a služby mají být produkovány a v jakém množství?

  Jednotlivci a společnost mohou získat věci tak, že si je sami vyrobí, vymění je za věci, které už mají, nebo je dostanou darem. Protože společnost nemůže mít všechno, musí se rozhodnout, které statky a služby bude mít nyní, a které je ochotna odložit na pozdější dobu nebo zcela obětovat.

  Někdy může být volba dosti obtížná. Dodnes existují například státy, tzv. méně rozvinuté země (LDC - Less Developed Countries), které jsou tak chudé, že úsilí většiny jejich pracovních sil je potřebné pouze k nasycení a oblečení obyvatel. Aby taková společnost zvýšila svůj životní standard, bylo by nezbytné zvýšit produkci nad současnou úroveň. Avšak pracují-li již všichni na plný úvazek, jak lze zvýšit celkovou produkci?

  Jedním způsobem, jak zvýšit celkovou produkci v budoucnosti, je modernizace. Ta má za následek zvýšení produktivity práce. To znamená, že méně lidí více vyrobí.

• Jak mají být tyto statky a služby produkovány?

  Existuje více než jeden způsob, jak postavit dům nebo školu, vyrobit horské kolo nebo obdělat kus půdy. Bude škola vícepatrová nebo přízemní? Bude montážní linka na horská kola robotizována? Kolik obdělané půdy se oseje kukuřicí a kolik pšenicí?

  Snad s výjimkou školní budovy, která bude ve většině případů státním projektem, budou všechny výše uvedené otázky v naší zemi zodpovězeny soukromými osobami. Nicméně v jiné části světa může být rozhodnutí o tom, jak vyrobit kolo, učiněno vládou. Pokud jde o zemědělství, některé společnosti nechávají rozhodnutí na vládě, jiné se řídí dlouho uznávanými tradicemi, zatímco ve zbývajících rozhoduje zemědělec.

• Pro koho jsou určeny tyto statky a služby?

  Protože se nevyprodukuje dost na to, aby se uspokojily potřeby každého, musí být nějakým způsobem určeno, jak má být produkce rozdělována. Např. kdo bude jezdit luxusním sportovním vozem, kdo bude používat hromadnou dopravu a kdo bude chodit pěšky?

  Společnosti odpovídají na tyto otázky různě. V některých zemích mají „urození“ lidé právo na větší podíl národního výstupu než ostatní. V jiných zemích může být klíčem k bohatství členství v privilegované politické straně. V demokratické tržní společnosti jsou tržní systém a soukromé vlastnictví klíčovými prvky, které určují, kdo bude bohatý, kdo bude patřit ke střední vrstvě a kdo bude chudý.