Ekonomie byla definována jako věda studující problém vzácnosti a volby. Vzácnost existuje, protože lidské potřeby jsou prakticky neomezené, zatímco zdroje nezbytné k uspokojení těchto potřeb jsou omezené. Zdroje, resp. výrobní faktory, jsou půda, práce, kapitál a podnikání a v neposlední řadě také informace. Vlastníkům těchto zdrojů se za jejich použití platí renta, mzda, úrok nebo zisk.

Protože existuje omezené množství zdrojů dostupných v určitém okamžiku, existuje také omezené množství statků a služeb, které mohou být produkovány. Z tohoto důvodu jednotlivci, firmy a stát musí vybírat a volit mezi žádoucími věcmi tak, aby získali ze svých zdrojů co nejvíc.

Při řešení problému, jak sladit neomezené potřeby s omezenými zdroji, se musí každá společnost vypořádat s řešením základních ekonomických otázek:

• Co? (jaké výrobky a služby a služby mají být produkovány, v jakém množství)
• Jak? (z jakých vzácných zdrojů se mají výrobky a služby vyprodukovat)
• Pro koho? (komu jsou určeny vyrobené výrobky a služby)

Způsob, jakým společnost odpovídá na tyto základní otázky, vychází z jejího ekonomického systému. Ekonomické systémy mohou být děleny na tradiční, příkazové tržní nebo smíšené. Jak názvy napovídají, v tradiční ekonomice jsou zdroje alokovány (distribuovány) v souladu s tradicí, v příkazové ekonomice pak státními plánovači. Zdroje v tržní ekonomice jsou alokovány v souladu se zákony nabídky a poptávky.