Většina z nás žije dnes lépe než žili naši rodiče a prarodiče, když byli v našich letech. Životní úroveň státu se měří množstvím statků a služeb dostupných občanům. Jeden způsob, jak vypočítat životní úroveň, je dělit celkovou produkci - tzn. hrubý domácí produkt (GDP) počtem obyvatel (produkce/počet obyvatel = HDP na hlavu). Zvyšuje-li se výroba rychleji než počet obyvatel, připadá na osobu více statků a služeb a životní úroveň se pravděpodobně zvýší. Kdyby počet obyvatel rostl rychlejším tempem než výroba, průměrná životní úroveň by se snižovala.
Ptáte se k čemu takové přepočítávání? Uveďme si příklad, na základě kterého lze ilustrovat význam takovýchto propočtů: V roce 2001 dosáhla hodnota HDP v USA neuvěřitelných 9 906 927 milionů USD a v Číně 5 505 714 milionů USD, přičemž na jednoho obyvatele dosáhl HDP v Číně 4 329 USD zatímco v USA 34 888 USD. Znamená to tedy, že v Číně bylo potřeba na hodnotu, kterou vyprodukuje v USA jeden jediný pracovník, více jak 8 lidí.
Ukazatel HDP na obyvatele má daleko širší využití, než je pouhé srovnávání vyspělosti jednotlivých zemí. Stejný ukazatel používá například i Evropská unie při rozdělování příspěvků z evropských fondů. Rozdělování probíhá tak, že zemím, v nichž je HDP na obyvatele vyšší, náleží nižší příspěvky z evropských fondů, a naopak.
HDP na 1 obyvatele přepočteno paritou kupní síly (EU = 100)
Hrubý domácí produkt České republiky dosáhl například v roce 2004 v běžných cenách 2 751,1 miliard korun, což představovalo 269 530 korun na 1 obyvatele. To by však byl údaj zavádějící, je nutné ho ještě přepočítat paritou kupní síly (množství statků a služeb, které si mohu za daný důchod koupit), takže výsledek je 15 936 na obyvatele. Teprve toto číslo reálně vypovídá o ekonomické výkonnosti Česka a dá se mezinárodně srovnávat.
Chceme-li zvýšit výrobu, musíme si položit dvě otázky:- Jsou naše zdroje plně využity? Jinými slovy, jsou naše pracovní síly, výrobní budovy, zařízení, suroviny a materiály, které máme k dispozici, využívány skutečně naplno?
- Co můžeme udělat pro to, abychom zvýšili výrobu se stávajícími zdroji?
Pokud odpověď na první otázku zní „ne“, k vyšší produkci vedou kroky zaměřené na zlepšení využití výrobních kapacit, úsporné nakládání se surovinami, efektivní využívání pracovních sil a udržování nízké míry nezaměstnanosti.
Druhá otázka se týká produktivity. Produktivita je měřítkem toho, jak efektivně využíváme zdroje, které máme k dispozici. Vyrobíte-li za stejnou dobu a se stejnými zdroji více výrobků nebo výrobky zlepšíte, zvýšili jste produktivitu.