Při čtení této kapitoly hledejte odpovědi na následující otázky:
- Jak odpovídá český ekonomický systém na otázky Co? Jak? a Pro koho?
- Proč jsou soukromé vlastnictví, cenový systém a konkurence nazývány „pilíři volného podnikání“?
- Jak zisky, vlastní ekonomický zájem a další stimuly udržují chod ekonomiky?
- Jaká je úloha státu v českém ekonomickém systému?
- Jak výměna peněz za statky a služby vytváří „koloběh“ mezi domácnostmi, podniky a státem?
- Jak lze skrze naše ekonomické cíle poměřovat výkonnost českého ekonomického systému?
V roce 1776 byla v Anglii vydána jedna z nejvýznamnějších ekonomických knih naší doby - Bohatství národů. Byla napsána Adamem Smithem a vysloužila autorovi titul „Otec ekonomie“.
Smith nesouhlasil se základními ekonomickými postuláty své doby. Rozcházel se s fyziokraty, kteří tvrdili, že pouze půda je zdrojem bohatství. Nesouhlasil ani s merkantilisty, kteří měřili bohatství národa zásobou peněz a volali po vládní regulaci ekonomiky, která by podpořila „příznivou obchodní bilanci“.
Podle Smithova názoru bohatství národa závisí na produkci, ne na samotném zemědělství. Věřil, že vyráběné množství závisí na tom, jak dobře je kombinována práce a další výrobní faktory. Čím efektivnější je kombinace, tím větší bude výstup a bohatství národa.
Jádrem Smithovy ekonomické filozofie bylo jeho přesvědčení, že ekonomika má být ponechána sama sobě bez státního zasahování. Za těchto okolností by vlastní zájem vedl firmy k tomu, aby vyráběly jen ty produkty, které spotřebitelé chtějí, a při nejnižších možných nákladech. Nedělaly by to s úmyslem prospívat společnosti, ale v úsilí předstihnout konkurenci a zmocnit se vyšších zisků. Tento vlastní zájem by vedl k poskytování více lepších statků a služeb při nejnižších cenách.
Ve svém vysvětlení, proč společnost jako taková má prospěch z toho, že ekonomika není regulována, Smith použil metaforu „o neviditelné ruce“: „Každý jednotlivec se neustále snaží nalézt nejvýhodnější uplatnění pro veškerý kapitál, nad kterým může uplatňovat svoji moc. Má na mysli své vlastní výhody, nikoli výhody společnosti, je však přitom, jako v mnoha jiných případech, veden neviditelnou rukou směrující jej k cíli, který nebyl součástí jeho záměru. Sledování pouze osobních výhod jej nezbytně přivede k volbě takového uplatnění, které je nejvýhodnější pro společnost.“
„Neviditelnou rukou“ Smith nazval ekonomické síly, které bychom dnes označili jako nabídka, poptávka nebo trh. Ostře nesouhlasil s merkantilisty, kteří ve svém hledání „příznivé obchodní bilance“ volali po regulaci ekonomiky. Více souhlasil s fyziokraty a jejich politikou „laissez faire“, nechávající jednotlivce a podniky provádět činnost bez zasahování státu nebo soukromých monopolů. Takto by byla „neviditelná ruka“ volná, aby mohla vést ekonomiku a maximalizovat produkci.
Bohatství národů pokračuje popisem základních prvků ekonomického systému. V proslulé části si Smith zvolil výrobu špendlíků, aby ukázal, jak dělba práce a použití strojů zvyšují výstup. „Jeden muž vytahuje drát, další ho narovnává a třetí ho stříhá, čtvrtý dělá špičku, pátý rozklepává vršek, aby získal hlavičku; vytvoření hlavičky vyžaduje dvě nebo tři samostatné operace“. Ačkoliv moderní technologie zlepšily metody výroby špendlíků, principy týkající se dělby práce zůstaly nezměněny.
Podobně další části, které se zabývají výrobními faktory, penězi a mezinárodním obchodem, jsou stejně významné dnes, jako v době, kdy byly poprvé napsány.
Historie však ukázala, že model laisses faire dovede nakonec trh ke zhroucení, především z důvodu lidského faktoru (hamižnosti, neetickém chování apod..), takže dnešní koncept pro fungující ekonomiku je kombinací řízení trhu a částečné volné ruky trhu.