Jaká má být úloha státu v ekonomice? O této otázce se začalo diskutovat dávno předtím, než se vůbec z ekonomiky stala samostatná vědní disciplína. Dnešní ekonomové se v názoru na roli státu liší. Někteří, jako Adam Smith, by byli pro návrat laissez faire - k velmi omezené úloze státu v ekonomických záležitostech. Jiní podporují aktivnější účast (např. Keynes, Milton, Ricardo). Přes uvedené rozdíly budou téměř všichni ekonomové souhlasit, že některé ekonomické úkoly musí zůstat ve státní pravomoci:

Ochrana tržního systému

Ve světě, který popsal Adam Smith, soutěží o peníze spotřebitelů mnoho malých firem. Konkurence nutí prodávající produkovat věci, které spotřebitelé chtějí, za nejnižší možné ceny. Prodávající, jejichž produkty nedosahují požadované úrovně v ceně nebo kvalitě, ztratí odbyt a čelí riziku bankrotu. Neustálé úsilí snížit náklady a zlepšit kvalitu má za výsledek efektivnější využití omezených zdrojů ekonomiky.

Ve zcela opačné situaci se nalézá společnost, v níž existuje jen malá nebo žádná konkurence. Spotřebitelé nemohou nakupovat někde jinde a ani tlak na snižování nákladů a odstraňování plýtvání není tak naléhavý. Ceny jsou za těchto okolností určovány spíše samotnými výrobci než trhem. Z těchto důvodů vede nedostatek konkurence k vyšším cenám, k plýtvání zdroji a nižší životní úrovni.

Aby byl chráněn tržní systém, přijal náš parlament antimonopolní zákonodárství. Zákony zakazují praktiky omezující konkurenci a kontrolují moc monopolů. Monopoly jsou firmy, které ovládají trh do té míry, že mohou určovat ceny, za něž se bude jejich zboží prodávat a tím dochází k tržní nerovnováze, v delším období i k selhání trhu.

Poskytování veřejných statků a služeb

Každý pracovní den lidé tráví čas cestováním veřejnou dopravou do zaměstnání a zpět domů. Úlohu státu v ekonomice jim cestou připomíná řada věcí. Silnice, po nichž se přepravují, dopravní světla a dopravní značky, policie a pracovníci údržby komunikací - to vše obstarává stát.

Stát poskytuje tyto statky a služby proto, že soukromí podnikatelé nejsou schopni nebo ochotni je zabezpečit. Věci, které jsou zajišťovány státem namísto soukromým sektorem, jsou známy jako veřejné statky a služby. Příkladem veřejných statků a služeb je například obrana státu, pouliční osvětlení nebo parky.

Existují dva důvody, proč tržní systém sám o sobě veřejné statky a služby neposkytuje:

• Není snadné účtovat jednotlivým uživatelům cenu za služby, nebo je z jejich užívání vyloučit.

  Pouliční lampy osvětlují cestu pro všechny uživatele městského centra. Neexistuje způsob, jak by mohli být ti, kteří neplatí za tuto službu, z jejího využívání vyloučeni. Stejně tak prospěch ze silniční sítě a ochrany poskytované armádou, mají všichni obyvatelé.

• Obtížně dosažitelné zisky ze statků nebo služeb nepřitahují investice soukromých firem.

  Vybudování a údržba chráněných přírodních rezervací a národních parků je tak drahá, že soukromé společnosti by nemohly stanovit dostatečně vysoké vstupné, aby vydělaly.

  Výdaje na výzkum a vývoj některých nejnovějších a nejprogresivnějších technologií jsou příliš vysoké, aby si je mohly dovolit jednotlivé firmy. Teprve výsledky těchto náročných výzkumných projektů jsou využívány soukromými firmami. Typickým příkladem je užití satelitů pro rozhlasové a televizní vysílání.

Řešení problémů vyvolaných externalitami

Určité náklady spadají mimo tržní systém, takže náklady podporující nebo napravující tyto „externality“ nese stát.

Za předpokladu, že neexistují žádné zákony proti znečišťování řek, cena, kterou papírna stanoví za svůj papír, bude záviset na jejích výrobních nákladech a cenách, které stanovily jiné firmy pro podobné produkty. Papírna nebude muset zahrnovat do kalkulací náklady na vyčištění řeky, protože je nebude muset platit. V absolutně čistém tržním systému by neexistovalo nic, co by přinutilo papírnu nebo její zákazníky, aby nesli náklady za uvedení řeky do původního stavu.

Ekonomové nazývají účinky ekonomických činností působících mimo tržní systém externalitami. Znečistění vody zaviněné hypotetickou papírnou je samozřejmě příkladem škodlivé externality. Avšak existují také prospěšné externality.

Parková úprava kolem budovy je příkladem jiné externality. Znamená, že ti, kteří se z ní těší, nenesou náklady na výstavbu ani údržbu. Jedná se o extemalitu, jejíž účinky působí mimo trh. Avšak v tomto případě je to prospěšná externalita. Protože externality působí mimo trh, obrací se společnost tradičně na stát, aby škodlivé externality potlačoval a prospěšné podporoval.

• Stát může napravovat škodlivé externality přikazováním nebo zdaněním. Přikazování znamená přijetí zákonů zakazujících nebo omezujících určitou činnost. Například stát, na jehož území zmíněná papírna existuje, by mohl přijmout zákon zakazující vypouštění odpadů do řek. Nebo by mohl požadovat, aby papírny instalovaly zařízení, které by odstranilo škodlivé odpady.

  Stát také může použít své daňové pravomoci, aby napravil škodlivé externality. Představte si například, že stát uvalil daň nebo pokutu na vypouštění toxických odpadů. Daň nebo pokuta bude stimulovat papírny k vyčištění odpadních vod nebo k vytváření fondů potřebných k tomu, aby se zaplatilo někomu jinému, kdo toto vyčištění provede.

• V případech, jako je parková úprava veřejného prostoru, může stát podpořit rozvoj prospěšných externalit tím, že nabídne subvence stavitelům, kteří je zahrnou do svých plánů. Subvence je platba, kterou stát poskytuje výrobcům nebo spotřebitelům.

Programy sociální pomoci

Stát uskutečňuje množství programů pro zvýšení důchodů znevýhodněných skupin a vytvoření stejných ekonomických příležitostí pro všechny. Prospěch z tohoto úsilí mají ekonomicky slabší vrstvy, starší osoby, oběti diskriminace a další osoby v nouzi. Programy pomoci lidem se zvláštními potřebami spadají do dvou kategorií:

• Programy zvyšující důchody osob v nouzi. Příkladem tohoto úsilí jsou dávky sociální péče a některé dávky státní sociální podpory.
• Programy zaměřené na odstraňování příčin chudoby a ekonomického znevýhodnění. Tento cíl vedl stát k tomu, aby postavil mimo zákon diskriminaci a financoval vzdělávací programy, jež by vybavily lidi určitými základními dovednostmi. Příkladem je nabídka rekvalifikačních kurzů organizovanými úřady práce.

Výpomoc konkrétním skupinám

Stát využívá své pravomoci, aby pomáhal podnikatelům, pracujícím a různým zájmovým skupinám. Některé celní zákony chrání odvětví ohrožená zahraniční konkurencí. Zákony o patentech a autorských právech chrání spisovatele, vynálezce a firmy, které je zaměstnávají. Zákon o dani z příjmů zvýhodňuje formou snížení daně podnikatele zaměstnávající osoby se změněnou pracovní schopností atd.

Stabilizace ekonomiky

Zkušenosti ukázaly, že státy mohou pro stabilizaci ekonomiky udělat mnoho (vyrovnat výkyvy směrem nahoru a dolů). Stát usiluje o minimalizaci nezaměstnanosti, stabilizaci cen a podporuje růst ekonomické aktivity. Nízká úroveň nezaměstnanosti, stabilní ceny a ekonomický růst jsou tři nejdůležitější cíle státní ekonomické politiky. Podrobně budou popsány v kapitole 11. a kapitole 13.

Jak velkou úlohu hraje stát v ekonomice?

Hrubý domácí produkt (HDP) je celková hodnota všech statků a služeb vyprodukovaných českou ekonomikou v jednom kalendářním roce (přesnější je definice součet veškerých přidaných hodnot). Zatímco v minulém „socialistickém“ systému před rokem 1989 byl tento významný makroekonomický ukazatel vytvářen téměř výhradně státním sektorem.

Je však nutné si uvědomit, že zdárné fungování moderní tržní ekonomiky si nelze představit bez určitého regulativního instrumentária státní hospodářské politiky. I v těch nejvyspělejších ekonomikách hraje stát svou nezastupitelnou roli.