Podívejme se nyní poněkud zjednodušeně na naši ekonomiku.

Domácnosti a firmy

Spotřebitelé jsou lidé, kteří používají statky a služby, aby uspokojili své potřeby. Všichni jsme spotřebitelé. „Spotřebitelské domácnosti“ se proto vztahují na každého, kdo žije v České republice.

V našem ekonomickém životě vyděláváme peníze výměnou za svou práci, jako odměnu za vlastnictví podniku nebo za pronájem našeho majetku někomu jinému. Nebo také uložené peníze v bankovním sektoru, za které nám plynou úroky. Tyto peníze (mzdu, zisk, rentu, úrok) utrácíme za produkty, které si chceme koupit (potřebujeme) na trhu výrobků a služeb. Firmy tak získávají finanční prostředky a používají je k obstarání výrobních faktorů. V schématu ekonomiky vidíme výrobní faktory plynoucí z domácností do firem. Tyto faktory pak vstupují do statků a služeb, které vidíme plynout k domácnostem.

Platby podniků domácnostem za použití jejich výrobních faktorů tvoří proud peněz plynoucích v opačném směru. Vytvářejí finance na hrazení spotřebitelských nákupů statků a služeb daného národa.

Jde o koloběh ekonomiky mezi domácnostmi a firmami – peníze tečou po směru hodinových ručiček. Statky a služby tečou opačným směrem.

Zapojení státu do koloběhu ekonomiky

Když model zkomplikujeme a vedle domácností a firem přidáme třetí hlavní ekonomický sektor - stát. Opět zde vidíme proud zdrojů plynoucích od domácností ke státu. Jsou poskytovány lidmi (včetně vašich učitelů, pokud navštěvujete státní školu), kteří pracují pro různé státní organizace. Od domácností ke státu jsou daně, které všichni platíme. Pokud jde o stát, ten posílá platby ve formě mezd a příspěvků svým zaměstnancům a dalším osobám, které jsou oprávněny je přijímat.

Podobné toky peněz a ekonomických zdrojů obíhají v opačných směrech mezi státem a firmami. Zde je pohyb statků a služeb od firem ke státu a dále pohyb služeb poskytovaných státem podnikům. Vlevo plynou peněžní platby za státní nákupy podnikům, zatímco platby daní proudí z firem zpět ke státu.

Koloběh ekonomiky

Ekonomický koloběh a hrubý domácí produkt

Celková hodnota statků a služeb produkovaných ekonomikou v jednom roce se nazývá hrubý domácí produkt (Gross Domestic Product). Jsou to stejné statky a služby, které jsme pozorovali imaginárním teleskopem. Chtějí-li vládní ekonomové vyčíslit HDP, musí sečíst částky, které vydaly tři sektory ekonomiky (domácnosti, podniky a vláda) na nákupy finálních

Můžeme to vyjádřit matematicky jako C + I + G = GDP, kde:
C = výdaje domácností
I = investice nebo hospodářská činnost
G = vládní nákupy statků a služeb

Ekonomové obvykle zahrnují do výpočtu GDP čtvrtý prvek - čisté vývozy. Je to rozdíl mezi vývozy a dovozy statků (Ex-Im). Proto můžeme matematicky vyjádřit GDP jako GDP = C + I + G + (Ex-Im). Tento model bývá často označen jako čtyřsektorový.

HDP je poměrně komplikovaná veličina a dá se počítat několika způsoby.

Česká republika vyjadřuje svůj výkon hrubým domácím produktem, v literatuře se můžete setkat také s pojmem hrubý národní produkt. Jaký je mezi těmito dvěma veličinami rozdíl?

• Hrubý domácí produkt je celková peněžní hodnota toku statků a služeb, vytvořená z výrobních faktorů umístěných v dané zemi, bez ohledu na to, kdo je vlastník, za dané časové období.
• Hrubý národní produkt je celková peněžní hodnota toku statků a služeb vytvořená z výrobních faktorů ve vlastnictví subjektů národní ekonomiky (tedy i v zahraničí), za dané časové období.

Rovněž je důležité vědět, jaký je rozdíl mezi nominálním a reálným HDP:

• Nominální HDP = v běžných cenách (při výpočtu se používají aktuální ceny zboží a služeb v daném roce)
• Reálný HDP = ve stálých cenách (používají se ceny zvoleného roku, na které se ceny jiných let přepočítají, čímž se eliminuje inflační znehodnocení a dané roky se mohou srovnávat). Tento výpočet je přesnější a lépe vystihuje ekonomický výkon.

Vývoj HDP a jeho složení lze sledovat na webových stránkách Českého statistického úřadu nebo Ministerstva financí.