Otázky diskutované v této kapitole mají svůj původ ve spisech velkého anglického ekonoma Alfreda Marshalla (1842-1924). Jeho učebnice Základy ekonomie (1890) a teorie, kterými se zabývala, byly brány za standard pro výuku tohoto předmětu až do poloviny 40. let minulého století. Marshall strávil většinu svého tvůrčího života jako profesor ekonomie na Cambridgeské univerzitě. Jeho nejslavnější žák, John Maynard Keynes, označil Marshalla za „největšího ekonoma 19. století“. Zajímavé je, že v tomto směru Keynes na svého učitele navázal a stal se nejvlivnějším ekonomem 20. století.

Marshall je velmi dobře znám proto, že uspořádal teorie předcházejících „klasických ekonomů“, jako byl Adam Smith, David Ricardo a John Stuart Mill. („Klasické“ je označení, které moderní ekonomové dávají názorům rozšířeným v období 75 let po vzniku knihy Bohatství národů.) Přestože od publikování Základů ekonomie uplynulo 100 let, o Marshallovu analýzu tržních sil se stále opírá výklad ekonomických událostí. V Marshallově světě jsou ekonomické události vysvětlovány pomocí rovnovážné tržní ceny, vyplývající z interakce nabídky a poptávky.

Jedním z Marshallových trvalých příspěvků bylo rozlišení mezi nabídkou a poptávkou v krátkém období a v dlouhém období. Připodobněním uvedených dvou sil k ostřím nůžek argumentuje, že žádná z nich nemůže existovat bez druhé. Avšak právě jako (v závislosti na tom, jak se nůžky drží) může být jedno ostří aktivnější než druhé, tak se nabídka a poptávka liší svou důležitostí v dlouhém a krátkém období. V krátkém období je množství dostupného zboží více méně pevně dáno (protože úroda byla vypěstována, plán výroby stanoven atd.). Proto je to poptávka po těchto výrobcích, která bude nejvlivnější při určování jejich ceny. V dlouhém období, pokračuje Marshall, platí opak. Zemědělci i podnikatelé mohou zvýšit nebo snížit výrobní vybavení v souladu s potřebami trhu. Tímto způsobem nabídková strana trhu získává dominantní vliv při určování ceny.