Čím složitější je ekonomika, tím potřebnější je také účast státu na ochraně spotřebitele. Zákony chránící zákazníky jsou pevně zakořeněny v právních systémech všech vyspělých zemí. Nejinak je tomu i u nás. Práva spotřebitelů upravuje zejména zákon o ochraně spotřebitele a občanský zákoník.

Podle zákona o ochraně spotřebitele se spotřebitelem rozumí fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za jiným účelem, než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami. Je jím tedy občan, ale též podnikatel, jenž si nakupuje například pro svou potřebu vybavení své kanceláře. Pojem spotřebitele však nezahrnuje podnikatele, kteří nakupují zboží za účelem dalšího prodeje v rámci své podnikatelské činnosti.

Mezi základní práva spotřebitelů garantovaná naším právním řádem patří zejména tato:

• Právo na bezpečnost. Spotřebitelé mají právo být chráněni před nebezpečnými výrobky. Podle zákona nikdo nesmí prodávat ani nabízet nebezpečné výrobky. Dozví-li se prodávající, že prodal spotřebiteli nebezpečné výrobky, je povinen jej o tom bezodkladně informovat. Prodávající musí zajistit všechny hygienické podmínky potřebné pro prodej výrobků či poskytování služeb a zajistit tak jejich nezávadnost.
• Zákaz klamání spotřebitele. Nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek.
• Právo na reklamaci. Prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb včetně údajů o tom, kde lze reklamaci uplatnit, a o provádění záručních oprav.
• Právo být informován. V praxi to znamená, že spotřebitelé mají právo vědět přesně:
  • co kupují (údaje o materiálovém složení, technické parametry, hmotnost, velikost výrobku, u potravinářských výrobků též údaje o datu použitelnosti či minimální trvanlivosti atd.). Umožňuje-li to povaha výrobku, je prodávající povinen na žádost spotřebitele výrobek předvést.
  • jaké jsou podmínky prodeje a záruky s tímto prodejem spojené (údaje o ceně, případných vadách výrobku, způsobech uplatnění reklamace atd.)
  • jaká nebezpečí by mohla doprovázet použití výrobku (pokud je třeba, aby při užívání výrobku byla dodržena zvláštní pravidla, je prodávající povinen spotřebitele s nimi seznámit). Pokud jsou tyto informace poskytovány písemně, musí být uvedeny v českém jazyce.
• Právo na výběr. Konkurence je páteří systému volného podnikání. Z tohoto důvodu byl přijat zákon o ochraně hospodářské soutěže, který prohlašuje za nezákonné snahy o omezování konkurence a na čistotu konkurence dohlíží i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
• Právo nebýt diskriminován. Prodávající se nesmí při prodeji výrobků a poskytování služeb chovat v rozporu s dobrými mravy, zejména nesmí žádným způsobem spotřebitele diskriminovat.
• Právo být slyšen. Má-li spotřebitel dojem, že se mu stala újma, může se obrátit s žádostí na prošetření celé záležitosti na příslušný živnostenský úřad, případně na jinou instituci pověřenou dozorem nad ochranou spotřebitele.