Thorstein Veblen (1857-1929) V roce 1899 byl všeobecně přijímaný názor ekonomů té doby otřesen publikací Veblenova díla Teorie zahálčivé třídy. Veblen, profesor ekonomie na univerzitě v Chicagu, upozornil na mnohé skutečnosti v současné ekonomii a sociálním chování, což rozzlobilo a znervóznilo jeho kolegy.

Ve svém asi nejslavnějším příspěvku Veblen zpochybnil předpoklady vestavěné do premis zákonů nabídky a poptávky. Jednou z těchto premis byla „suverenita spotřebitele“. Veblen zpochybnil tvrzení, že spotřebitel je král, který požaduje a dostává nejlepší statky a služby za nejnižší ceny. Místo toho tvrdil, že spotřebitelé jsou vystaveni všem druhům sociálního a psychologického tlaku, který je vede k tomu, aby činili některá velmi nerozumná rozhodnutí.

Jako ilustraci této skutečnosti razil termín okázalá spotřeba, aby popsal tendenci „zahálčivé třídy“ (bohatých) kupovat statky a služby prostě pro udělání dojmu na druhé. To dále vede střední vrstvu spotřebitelů a dokonce i chudé k tomu, aby napodobovali bohaté a kupovali statky pro podobné účely. Pokud by to byla pravda, bylo by možné obrátit zákon poptávky: poptávané množství je vyšší spíše při vysoké než při nízké ceně. Například by se mohlo stát, že poptávka po 25ml lahvičce parfému neznámé značky při ceně 40 Kč bude menší než po stejném parfému prodávaném za 500 Kč za 25 ml.

Na adresu druhé strany trhu Veblen tvrdil, že touha po zisku vede podnikatele k provádění bezohledných věcí. Jde například o snahu odstranit konkurenci, omezit výstup, slučovat firmy do stále větších celků a oddělovat ty, kdo vlastní společnosti, od těch, kteří je řídí. Toto, dle jeho předpokladu, bude mít za následek plýtvání zdroji a neschopnost ekonomiky dosáhnout svého plného potenciálu. Z těchto pozorování učinil Velben závěry, že kapitalismus laiseez-faire je pravděpodobně předurčen k tomu, aby byl dlouhodobě nahrazen systémem, který by byl více v souladu s potřebami lidí.

Frank Knight (1885-1972) Frank Knight, který byl také profesorem na univerzitě v Chicagu, obhajoval volné podnikání a politiku laissez-faire. Knight poukázal na to, že s výjimkou základních životních potřeb může být koupě čehokoliv označena za „okázalou spotřebu“. Poznamenával, že Veblen by měl tedy říci, které nákupy jsou vlastně rozumné. Měla by vláda nebo nějaký jiný vysoký úřad rozhodovat, co by se mělo nabízet k prodeji? Ovšemže ne, uzavírá Knight, spotřebitelská poptávka má určovat, jaké statky a služby budou poskytovány.

Na nabídkové straně trhu Knight obhajoval zisk jako hnací sílu podniků. Hledání zisku nutí podnik, aby produkoval to, co ekonomika chce. Nevyhnutelný trest v podobě finanční ztráty očekává firmy, které při uspokojování tržní poptávky selhaly. Ve svém slavném díle Riziko, nejistota a zisk (1921) Knight odpovídá kritikům, kteří podobně jako Veblen zpochybňovali legitimitu zisku.

Zisk, říká Knight, je odměnou podnikatele za přijetí nejistot trhu. Rozlišuje mezi rizikem, které může být předvídáno a proti kterému se lze pojistit, a nejistotou událostí, které nelze předvídat. Každý například čelí riziku onemocnění a může být proti němu pojištěn. Avšak pletárny svetrů nemohou nikdy s jistotou vědět, zda módní styl, který dnes produkují, bude stále ještě žádán, až se svetry o půl roku později objeví v obchodech. Proto ty pletárny, které hádaly správně, mají právo na zaslouženou odměnu. Naproti tomu ti, kteří vyrobili nevhodný vzor nebo barvu, budou motivováni k tomu, aby si v příští sezóně počínali lépe, nechtějí-li se finančně položit.

Ekonomové a mnozí jiní stále diskutují o problémech, které vznikly z námitek Thorsteina Veblena proti tržnímu systému, a z replik Franka Knighta. Avšak nespoléhejte se na naše slova. Vezměte si dnešní noviny nebo časopisy a rozhlédněte se sami.