Zdroje slouží ke krytí finančních potřeb podniku. Podle toho, zda se jedná o krátkodobé či dlouhodobé potřeby, hovoříme o krátkodobém nebo o dlouhodobém financování.

Krátkodobé financování

Krátkodobé financování slouží ke krytí oběžných aktiv podniku - to znamená k úhradě každodenních potřeb podniku, např. na výplatu mezd, nákup surovin, úhradu reklamy. Mezi oběžná aktiva patří hotovost, vklady v bance, krátkodobé cenné papíry, pohledávky, zásoby atd. Říkáme jim oběžná proto, že neustále mění svoji formu (obíhají). Například nákupem materiálu se peníze mění na zásoby, potom na nedokončené výrobky, hotové výrobky a zpět na peníze.

Nejobvyklejšími zdroji krátkodobého financování jsou:

• obchodní úvěry

  Obchodní úvěr je druh úvěru, který čerpá odběratel (dlužník) od dodavatele (věřitele) s tím, že mu za jeho dodávky nezaplatí ihned, ale až po uplynutí určité sjednané lhůty. Úvěr se poskytuje ve zboží, dlužník jej platí v penězích.

  Obchodní úvěry mohou být reprezentovány různými dokumenty, resp. cennými papíry, zejména směnkami. Jejich držitelé, tj. věřitelé poskytnutých obchodních úvěrů, potřebují často pohotové peníze na úhradu svých potřeb, respektive závazků. Mohou je získat prodejem směnek bance, a to před jejich splatností, se srážkou diskontu (tj. úroku za dobu od prodeje směnky bance do jejich splatnosti), popř. i se srážkou provize pro banku. Tomuto procesu říkáme eskont směnek bankou neboli eskontní úvěr.Ten nabízí například Komerční banka.

  Více o směnkách najdete zde.

• krátkodobé půjčky od finančních institucí

  Krátkodobé úvěry od finančních institucí se poskytují podnikům na krytí jejich potřeb zpravidla v penězích na krátkou dobu (do 1 roku). Poskytují se většinou na konkrétní krátkodobé, případně střednědobé jednorázové, ale i opakující se potřeby. Potřeba úvěru může být vyvolána například zvýšením nákladů, pohledávek, příležitostným výhodným nákupem, popřípadě momentálním nedostatkem prostředků na výplatu mezd atd. Provozní úvěry nabízí například Citibank.

• ostatní krátkodobé nebankovní závazky (někdy se jim také říká stálá pasiva)

  Patří sem zejména závazky vůči zaměstnancům a závazky vůči státnímu rozpočtu. Protože mzdy jsou vypláceny zpětně, znamená to, že například uprostřed měsíce dluží zaměstnavatel svému zaměstnanci polovinu jeho měsíčního výdělku. Závazky vůči státnímu rozpočtu vyplývají z předpisů o odvodu daní. Mezi vznikem daňové povinnosti a skutečným odvodem peněz do státního rozpočtu je určité časové období, kdy podnik disponuje s peněžními prostředky, které má odvést ve formě daní.

• krátkodobé cenné papíry

  Některé z největších podniků mohou usilovat o krátkodobý úvěr od jiných firem, aby uspokojily své krátkodobé finanční potřeby. Pokud by například akciová společnost Škoda Auto potřebovala 5 milionů korun na výplatu mezd, mohla by si tyto peníze opatřit prodejem svých krátkodobých cenných papírů (dlužních úpisů). Tyto cenné papíry jsou obdobou obligací, ale s tím rozdílem, že mají lhůtu splatnosti 1-9 měsíců. Obsahují závazek (v tomto případě Škody Auto) uhradit zpět částku peněz při stanovené úrokové sazbě.

Dlouhodobé financování

Dlouhodobé financování představuje zajištění finančních prostředků, které budou používány během jednoho roku a déle. Slouží nejen k částečnému krytí oběžných aktiv, ale především ke krytí aktiv fixních. Mezi fixní aktiva řadíme pozemky, budovy, stroje, zařízení atd. Výstavba nové výrobní haly, nákup strojního vybavení, zahájení většího výzkumu - to jsou druhy projektů, které vyžadují dlouhodobé financování.

Proč by někdo půjčoval peníze podniku na rok nebo delší dobu? Důvodem je, že příjmy z těchto projektů (jako je nová továrna) plynou dále po dlouhé časové období. To umožní vypůjčovatelům splatit své půjčky tak, jak slíbili.

Nejobvyklejšími zdroji dlouhodobého financování jsou nerozdělený zisk, dlouhodobé a střednědobé úvěry a emise akcií a obligací.

• nerozdělený zisk

  Podniky a společnosti mohou udělat se svými zisky jednu ze dvou věcí: rozdělit je svým vlastníkům (či akcionářům ve formě dividend) nebo je „znovu investovat“ do podniku. Nerozdělené zisky neboli zadržené výdělky jsou často používány na financování větších projektů.

• dlouhodobé a střednědobé úvěry

  Dlouhodobé a střednědobé úvěry jsou takové, které jsou spláceny déle než rok. Střednědobý úvěr má splatnost 4-5 let; pokud je splatnost delší, potom mluvíme o dlouhodobém úvěru. Nejobvyklejší formou záruky za dlouhodobou půjčku je hypotéka (půjčka jištěná nemovitostí, půdou nebo budovami). Pokud vypůjčovatel není schopen splácet hypotéku, může si zapůjčovatel (banka) vzít jeho majetek.

• emise akcií a obligací

  Mnohé velké společnosti získávají dlouhodobý kapitál prodejem (emisí) svých obligací. Obligace je druh cenného papíru prodávaného veřejnosti. Společnost slibuje vyplatit jmenovitou hodnotu obligace v určité době. Kromě toho její držitel dostává v pravidelných intervalech (obvykle dvakrát ročně) úrok. Protože peníze placené za obligaci jsou pro společnost půjčkou, jsou držitelé obligací považováni za její věřitele. To znamená, že společnost je ze zákona povinna platit držitelům obligací úrok a jistinu půjček, jakmile nabudou splatnosti.

  Významnou formou dlouhodobého financování je rovněž emise akcií. Na rozdíl od držitelů obligací, kteří jsou věřiteli společnosti, jsou akcionáři jejími vlastníky. To je opravňuje podílet se na řízení akciové společnosti prostřednictvím účasti na valné hromadě akcionářů, k právu na dividendu, pokud valná hromada odsouhlasí její výplatu, a k podílu na likvidačním zůstatku firmy. Jednotlivé druhy akcií byly popsány v kapitole 5.

Více o emisi akcií a obligací

Emisí rozumíme vydání cenných papírů (CP) do oběhu. Emitenti cenných papírů vydávají CP za účelem získání peněžních zdrojů od investorů. Jakým způsobem jsou akcie nabízeny veřejnosti?

Založení akciové společnosti

Pokud zakladatelé akciové společnosti nesloží požadovaný základní kapitál (minimálně 2 miliony korun) sami, podají výzvu k upisování akcií. Veřejně oznámí (většinou v tisku), že za těch a těch podmínek budou na určitém místě upisovány akcie společnosti. Upisování pak probíhá tím způsobem, že se zájemci dostaví na stanovené místo a podepíší se na listinu upisovatelů. Upisovatelé jsou povinni splácet akcie ve stanovených lhůtách a po splacení se z nich stávají akcionáři. Podrobný výklad k tomuto postupu najdete v zákoně o obchodních korporacích

Umístění akcií na kapitálovém trhu

Umístění nových akcií na kapitálovém trhu je možné dvěma způsoby:

• umístěním na burze

  Umístění akcií či obligací na burze je plynulejší a přehlednější, je však velmi náročné, protože musí být splněna řada požadavků kladená burzou. Je to také velmi nákladný způsob, neboť je spojen s vysokými výdaji (například náklady na reklamu a inzerci nové emise, administrativní náklady, tisk prospektů, provize a poplatky). Tento způsob je tedy efektivní jen při velkých emisích.

  O emisi akcií více zde.

• umístěním mimo burzu

  Menší akciové společnosti dávají přednost umístění akcií nebo obligací mimo burzu, nejčastěji prostřednictvím specializovaných institucí, jako jsou banky a obchodníci s cennými papíry. Ty pak podle předem dohodnutých podmínek prodávají akcie jednotlivým zájemcům z řad investorů.

Leasing

Další možností financování podniku je leasing. Jedná se o běžnou a velmi využívanou formu pořizování dlouhodobého majetku. Tento druh financování může mít jak dlouhodobý, tak krátkodobý charakter.

Leasing je finančně obchodní operace, která umožňuje zainteresovanému podnikatelskému subjektu pořídit investici plně nebo částečně z cizích zdrojů bez přímého dopadu na výši jeho vlastního kapitálu.

Dochází k uzavření dohody, kde vlastník něčeho (pronajímatel - např. půdy, dopravních prostředků, výpočetní techniky atd.) poskytuje tento předmět na určité období jiné osobě (nájemci), ale ponechává si vlastnická práva. V mnoha případech přebírá vlastnická práva po určitém čase nájemce.

Rozlišujeme dva druhy leasingu:

• Finanční leasing je dlouhodobý pronájem, kdy vlastník zařízení převádí na uživatele v podstatě všechna rizika a výnosy spojené s vlastnictvím daného majetku. Při finančním leasingu se neposkytují servisní služby, není vypověditelný a platby za nájemné musí plně uhradit cenu pronajatého zařízení, úrokové náklady z dané finanční transakce a odpovídající ziskovou marži. Po ukončení leasingové smlouvy je obvykle předmět leasingu převeden za dohodnutých podmínek do vlastnictví nájemce.
• Operační leasing je zpravidla krátkodobý pronájem, kdy předmět pronájmu zůstává ve vlastnictví pronajímatele i po skončení leasingové operace. Pronajímatel tento předmět často i udržuje.

Je výhodnější leasing nebo úvěr? Pro firmu, která chce získat výrobní zařízení, je většinou atraktivnější leasing. I když je celkové finanční zatížení vyšší než při úvěru, dává mnoho podnikatelů přednost leasingu hlavně z toho důvodu, že jednotlivé splátky si mohou odečíst z daňového základu (zatímco u úvěru je možné odečíst jen úroky). To znamená, že ti, kteří využívají leasing, mají nižší daňový základ a pak i nižší daně.