Konkurence je jedním ze základních pilířů volného podnikání. Konkurence slouží jak prodávajícím, tak kupujícím. Na konkurenčním trhu se výrobci stále snaží snižovat výrobní náklady, v čemž vidí cestu ke zvýšení zisku. Vysoká efektivnost výroby, které tak dosahují, jim umožňuje nejen udržovat nízké náklady, ale také prodávat výrobky za nižší ceny. Podpora efektivnosti konkurence vede k nižším cenám.
Konkurence také motivuje výrobce ke zvyšování kvality a rozšiřování sortimentu zboží a služeb. Spotřebitel brzy zjistí, který výrobek mu přinese za danou cenu nejvyšší hodnotu, a podle toho se při svých nákupech řídí. Výrobci jsou nuceni neustále sledovat nové trendy a snaží se přijít s novým atraktivním výrobkem či službou, které by jim zajistily větší podíl na trhu. V boji o peníze spotřebitelů se firmy snaží vyrobit širokou škálu výrobků vysoké kvality za co nejnižší cenu. A protože každý z nás je spotřebitelem, prospívá konkurence nám všem.
Trh existuje všude tam, kde se scházejí lidé, aby prodávali a nakupovali statky a služby. V tržní ekonomice si spotřebitelé a výrobci vyměňují své statky a služby na mnoha konkurenčních trzích. Považujeme za samozřejmé, že směna probíhá na základě svobodného rozhodnutí obou stran a je efektivním způsobem obchodního styku. Přemýšlejte na chvilku o všech ekonomických směnách, které jste vy sami udělali za minulý den - co jste si koupili nového a jak jste na tento nákup získali peníze. Vynásobte to milióny lidí v naší republice a získáte představu o počtu obchodních transakcí, které se dějí každý den.
Ekonomové často mluví o „struktuře“ trhu. Myslí tím množství a sílu kupujících a prodávajících. V určitých odvětvích, například u výroby automobilů, uspokojuje potřeby miliónů kupujících pouze relativně nízký počet výrobců z celého světa. Trh vojenského leteckého průmyslu sestává pouze z několika výrobců a hrstky kupujících. Na trzích s potravinami jsou miliardy kupujících a nepřeberné množství prodávajících.
Charakteristiky ekonomických trhů
| Dokonalá konkurence | Monopolistická konkurence | Oligopol | Monopol | |
| Počet firem | Mnoho samostatných firem. Žádná není schopná ovládat trh. | Mnoho firem poskytujících podobné statky a služby. | Několik málo velkých firem poskytujících podobné statky a služby. | Jedna velká firma. |
| Kontrola nad cenami | Žádná. Trh určuje cenu. | Vliv omezen dostupností substitučních statků. | Častý vliv „cenového vůdce“. | Vysoká. |
| Diferenciace produktu | Žádná. Produkty jsou jednotné a stejné kvality. | Produkty a služby deferenciované, aby uspokojily potřeby specifických trhů. | Příznačná pro některé produkty (např. auta). | Malá pro standardizované produkty (např. benzin). Žádná. |
| Snadnost vstupu | Relativně snadný vstup a výstup na trh/z trhu. | Relativně snadný vstup nebo výstup z trhu. | Obtížný. Často vyžaduje velké kapitálové investice. | Velmi obtížný. |
Zákon nabídky a poptávky (kapitola 3) funguje pouze za podmínek dokonalé konkurence. O dokonale konkurenčním trhu mluvíme tehdy, jestliže jsou splněny následující podmínky:
- Na trhu existuje mnoho kupujících a prodávajících; žádný jednotlivec nebo skupina nemůže ovlivnit chování trhu.
- K prodeji jsou nabízeny stejné statky a služby.
- Žádný kupující nebo prodávající neví o trhu víc, než kdokoli jiný.
- Kupující a prodávající mohou vstupovat na trh a opouštět ho podle vlastní vůle.
Jen málo trhů má všechny tyto charakteristiky. Typickým příkladem trhu dokonalé konkurence jsou například burzy cenných papírů (například burza v New Yorku, Tokiu či v Londýně).
- Je zde tak mnoho zájemců o koupi a prodej akcií a obligací, že (až na několik výjimek) žádný jednotlivec nebo skupina nemůže kontrolovat trh ani jednoho cenného papíru.
- Jednotlivé akcie určité firmy jsou vzájemně zaměnitelné.
- Všechny transakce cenných papírů jsou zaznamenávány a informace jsou zpřístupněny obecné veřejnosti.
- Obchodníci mohou kupovat a prodávat jednotlivé cenné papíry podle své vlastní vůle.
Trh zemědělských produktů, jako například trh s obilím, kukuřicí, vejci, masem, luštěninami, je často také vysoce konkurenční. Stejná situace je na některých surovinových trzích, jako například železné rudy či mědi.
V podstatě můžeme říct, že čím více se trh blíží dokonalé konkurenci, tím lépe pro zákazníky.
Monopolistická konkurence - mnoho jedinečných produktůDokonalá konkurence a dokonale konkurenční trhy existují jen v několika málo odvětvích. Ve skutečnosti se většina podniků velmi snaží, aby spotřebitelé uvěřili, že jejich výrobky a služby jsou speciální nebo jedinečné. Prodává-li mnoho firem podobné výrobky a služby a přitom vysvětluje, jak jsou ty jejich „nové a vylepšené“ nebo „užívané profesionály“ nebo mají „nejvyšší hodnotu při nejnižší ceně“, není již trh dokonale konkurenční. Ekonomové popisují trh s mnoha prodávajícími, kteří prodávají podobné, ale ne stejné produkty, jako monopolistickou konkurenci.
Radka a Milan mají konkurenční pouliční stánky s párky v rohlíku poměrně blízko vedle sebe, ve stejné části města. V době oběda oba čile obchodují a oba mají své stálé zákazníky. Kdybyste se zeptali Radčiných pravidelných zákazníků, proč dávají přednost jejím párkům v rohlíku, možná by vám odpověděli, že jim velmi chutná kyselé zelí, se kterým Radka své párky servíruje, nebo že se jim líbí, jak příjemně jedná se svými zákazníky. Milanovi zákazníci jsou zase spokojeni s jeho párky . Milan účtuje za svůj párek v rohlíku 9 Kč a Radka 10 Kč. O několik bloků dál je další stánek, kde se párky prodávají za 8 Kč, ale ty nejsou tak dobré jako Radčiny nebo Milanovy.
Ačkoliv párky, které prodává Radka a Milan, jsou si podobné, nejsou stejné pro zákazníky, kteří dávají přednost jedněm nebo druhým. Úsilí učinit výrobek atraktivnější, než je výrobek konkurenční firmy, odlišuje monopolistickou konkurenci od dokonalé konkurence.
Ačkoliv se trh akcií blíží dokonalé konkurenci více než cokoliv jiného, poskytují makléři příklad monopolistické konkurence v odvětví služeb. Makléři netvrdí, že akcie Komerční banky, které pro vás kupují nebo prodávají, jsou jiné než ty, které kupuje a prodává někdo jiný. Makléřské firmy však mezi sebou soutěží o zákazníky tím, že se snaží poskytovat atraktivnější a lepší služby než konkurence.
Proces vytváření jedinečnosti výrobků se nazývá diferenciace výrobku. Úspěšná diferenciace produktu umožňuje firmě, aby u svých zákazníků vytvořila věrnost k výrobku, kterému budou zákazníci dávat přednost před konkurenčním.
Oligopol - několik prodávajícíchTermín oligopol se vztahuje k trhům, které ovládá několik (zhruba tři až pět) velkých firem. Špičková elektronika, automobily nebo počítačový hardware jsou příklady odvětví, v nichž dominují oligopoly. Změní-li se struktura trhu v nějakém odvětví z mnoha firem prodávajících rozdílné výrobky na několik firem dominujících danému odvětví, říkají ekonomové, že se mění „poměr koncentrace“. Poměr koncentrace udává, jaké procento výstupu nějakého odvětví připadá na největší firmy v odvětví.
Oligopoly existují, poněvadž pro další konkurenční firmy je obtížné vstoupit na trh. Okolnosti, které ztěžují vstup na trh, jsou nazývány „překážkami vstupu“. Jednou z takových překážek jsou vysoké náklady vstupu. Například kapitál potřebný ke vstupu do odvětví automobilové výroby by činil miliardy korun.
Jiná obchodní bariéra podporující existenci oligopolů je patentová ochrana. Výrobky určitých odvětví, například hliník, chemické látky a elektronická zařízení, jsou chráněny patenty. Konkurenční firmy nemohou do těchto odvětví vstoupit, aniž by zaplatily držitelům patentu za povolení použít jejich postup, nebo aniž by našly nové metody výroby nepokryté existujícími patenty.
Cenová konkurence je v podmínkách oligopolu méně účinná. Firmy vědí, že pokud sníží ceny, udělá konkurence totéž. Proto místo zvýšení tržby (jako by tomu bylo v případě dokonale konkurenčního trhu) by snížení cen jednoduše snížilo příjem. Namísto ke konkurenci přihlížejí oligopoly při formování své cenové politiky k cenovému vůdcovství, tichým dohodám či zvyklostem.
- Cenové vůdcovství znamená, že jedna firma (obvykle ta největší v odvětví) stanoví cenu, podle které se řídí další firmy.
- Tichá dohoda (koluze - z angl. collusion) - jedná se o nekalou tajnou úmluvu mezi dvěma nebo více firmami o stanovení cen nebo podílu na trhu. Tyto úmluvy jsou obvykle nezákonné.
- Zvyklosti - znamená to stanovení cen a podílů na trhu v souladu s dlouholetou tradicí.
Na trzích charakterizovaných monopolistickou konkurencí či oligopoly hraje při diferenciaci výrobků v očích zákazníků velkou roli reklama. Reklama je však jen malou částí rozsáhlého marketingového procesu.
Monopol - jediný prodávajícíMonopol je trh, na němž existuje jen jediný prodávající. V podmínkách dokonalé konkurence by se tržní cena nacházela v průsečíku křivek nabídky a poptávky. Za těchto okolností by nabídka i poptávka odrážely myšlení mnoha prodávajících a kupujících; žádný jednotlivec ani skupina by nemohli ovlivnit tržní cenu. V monopolních podmínkách je nabídka určována jednou firmou. To dává této firmě sílu, aby si vybrala, jakou cenu si na poptávkové křivce zvolí. Jaká cena bude zvolena? Ta, která zaručí největší zisk.
Monopoly mají následující charakteristiky:
- Trh ovládá jediný prodávající, neboli monopolista.
- Výrobek prodávaný monopolem se liší od těch, které nabízejí jiné firmy. Neexistují žádné blízké substituty. Kupující musí buď zaplatit monopolistickou cenu nebo se obejít bez výrobku.
- Konkurenční firmy nejsou schopny vstoupit na trh, na kterém působí monopolista.
David Nováček pracuje během školního roku o víkendech a v létě v malém místním obchodě s výpočetní technikou. Když s touto prací jako posluchač druhého ročníku vysoké školy začal, byl skladníkem a považoval se za šťastného, že má nějakou práci. Každým rokem, zejména v květnu a v červnu, kdy studenti vstupovali na místní trh práce, byla ve městě velká konkurence při hledání zaměstnání. Na jaře v posledním ročníku se David rozhodl, že si bude více vybírat, kde bude pracovat a kolik bude vydělávat. Rozhodl se požádat svého vedoucího o povýšení na místo manažera obchodu.
Řekl svému vedoucímu, že si osvojil skladové hospodářství a systém objednávek prováděný počítačem a další speciální dovednosti, a proto je nyní produktivnější a měl by být podle toho placen. Naznačil, že by si mohl hledat zaměstnání někde jinde. Našel inzerát, ve kterém další obchod ve městě hledal někoho s jeho dovednostmi.
Podnikatel Zdeněk Dupal, Davidův šéf, který založil malý obchod s výpočetní technikou před dvěma lety, čelil konkurenci každý den. Od té doby, co začal obchodovat, konkuroval si s ostatními kupujícími a prodávajícími na trhu. Soutěžil s jinými obchodníky, když vybíral vhodné místo pro svůj obchod. Soutěžil s jinými podnikateli, když žádal banku o půjčku. Každý týden se snažil získat co nejlepší podmínky, když nakupoval od dodavatelů. Zdeněk věděl, že musí o zákazníky soutěžit s jinými obchody s výpočetní technikou.
Jedním z hlavních výdajů pro něj byly náklady na pracovní sílu. Musel držet tyto náklady na nízké úrovni, aby vyrovnal jiné výdaje a vydělal zisk. Přesto se rozhodl platit Davidovi vyšší mzdu, protože David získal dovednosti, které ho činily produktivnějším. Zdeněk usoudil, že Davidovy zkušenosti a znalosti ušetří podniku peníze v dlouhém období.
Nabídka a poptávkaDavid mohl prodat svou práci také někde jinde. Mohl soutěžit s ostatními o jiné zaměstnání. Z inzerátů věděl, že je k dispozici alespoň jedno volné zaměstnání. Nebyl si jist, zda jsou i další. Také přesně nevěděl, jaká je nabídka jiných pracovníků s jeho dovednostmi. Přemýšlel, zda by povýšil, kdyby existovalo více lidí, kteří by mohli dělat jeho práci.
Davidův šéf si také mohl pohovořit s jinými pracovníky a najmout je. Svým způsobem se mohli oba, David i Zdeněk, pokusit získat to, co sami považovali za nejlepší. Konkurovali si.
Ziskový motiv a konkurenceV každé konkurenční situaci Zdeněk Dupal přemýšlí o tom, jaký to bude mít vliv na jeho zisk. Musí se vždy starat o to, zda může prodat statky a služby svých zaměstnanců za víc, než ho statky a služby (například Davidova práce) stojí. Jeho stimulem je ziskový motiv.