Na stovky let ustrnula astronomie u všeobecně rozšířených teorií řeckého astronoma z druhého století - Ptolemaia. Podle Ptolemaiovy teorie je Země středem vesmíru. Teprve v 16. století přijali Evropané práce Galilea a Koperníka, které je přesvědčily, že Země a všechny ostatní planety se otáčejí kolem slunce. Podobným způsobem potlačovala více než sto let pokrok v ekonomii doktrína známá jako Sayův zákon trhů.

Pojednání o politické ekonomii (1803) od Johna Baptista Saye (1767-1832), obdivovatele Adama Smithe, pomohlo uvést Bohatství národů do jeho rodné Francie. Ve svém vysvětlení Smithových teorií a úlohy trhu při uspokojování lidských potřeb rozvinul autor to, co se stalo známým jako Sayův zákon. Podle Sayova zákona „si výroba vytváří svou vlastní poptávku“. Jinými slovy, lidé produkují a prodávají statky a služby, aby si koupili věci, které chtějí. Pokud kupující už nadále nechtějí určité produkty, výrobci je přestanou produkovat a orientují se na něco, po čem je poptávka.

Pokud jsou vyráběny pouze statky a služby, po kterých je skutečně poptávka, a důchod získaný prodejem těchto produktů použijí kapitalisté a dělníci, aby si koupili věci, jež chtějí a potřebují, znamená to, že nabídka vytváří svou vlastní poptávku. Jinými slovy: neměly by existovat takové věci jako nadprodukce nebo dlouhodobá nezaměstnanost. Dočasná nadprodukce a nezaměstnanost, prosím. Avšak dlouhodobá nikdy.

Nástup velké deprese 30. let s rozsáhlou nezaměstnaností a nadprodukcí, která se vlekla po dlouhá léta, konečně odložil Sayův zákon do výslužby. Ačkoliv někteří ekonomové nadále souhlasí se Sayem, že „v dlouhém období“ uvede trh nabídku, poptávku a zaměstnanost do rovnováhy, většina souhlasí s britským ekonomem J. M. Keynesem, který zdůrazňuje, že „v dlouhém období budeme všichni mrtví“. Myslel tím, že naléhavé problémy potřebují bezprostřední pozornost. Nemůžeme čekat na dlouhodobá řešení.