Při čtení této kapitoly hledejte odpovědi na následující otázky:
- Jak změny v produkci ovlivňují životní úroveň?
- V jakém vztahu jsou produktivita a produkce?
- Jak je možné zlepšit produktivitu a kvalitu?
- Proč se výrobní náklady mění se změnou výstupu?
Produktivita znamená obecně stupeň účinnosti práce. Aby mohli ekonomové produktivitu měřit, zjišťují množství statků a služeb produkovaných na každou jednotku vstupu. Vstupem může být jakýkoliv zdroj, který vstupuje do výrobního procesu - energie, materiál, stroje a zařízení, pracovníci, ale také pozemek, na kterém stojí naše firma. Produktivita se obvykle měří jako množství výstupu na pracovníka za hodinu.
Firmy Cinder a Ella vyrábějí jízdní kola podobného typu a kvality.
Firma Cinder zaměstnává 10 pracovníků, z nichž každý pracuje 40 hodin týdně. Každý týden firma vyprodukuje 200 jízdních kol. 10 zaměstnanců pracuje dohromady 400 hodin týdně (10 x 40 = 400). Z toho můžeme vypočítat, že každé 2 hodiny se ve firmě vyrobí jedno kolo. Produktivita práce ve firmě Cinder je tedy 1/2 kola za hodinu.
Firma Ella má 20 zaměstnanců, pracovní doba každého z nich je rovněž 40 hodin týdně. Tato firma vyrobí za týden 600 jízdních kol. 20 zaměstnanců odpracuje za 5 pracovních dní dohromady 800 hodin. Když potom vydělíme 600 vyrobených kol počtem odpracovaných hodin, zjistíme, že produktivita práce ve firmě Ella je 3/4 kola za hodinu.
Na uvedeném příkladu jasně vidíme, že firma Ella vyrobí ze jednotku času (v tomto případě hodinu) větší počet kol, má tedy vyšší produktivitu práce. Firma Ella si může dovolit prodávat svá jízdní kola za nižší cenu, protože její způsob výroby je výkonnější a efektivnější.
Čím efektivněji podniky vyrábějí, tím větší z toho mají prospěch. Zvyšování produktivity, to znamená efektivnější využívání zdrojů - ať už v průmyslu, zemědělství, v obchodních firmách i všude jinde, je jedinou cestou, jak zvýšit životní úroveň.
Když se produktivita zvyšuje, je za stejné množství vstupu k dispozici více statků a služeb. Pokud dochází ke snižování produktivity, platí to naopak. Za předpokladu, že se celková produktivita v naší republice bude zvyšovat o 2,5 % ročně, můžeme očekávat, že reálné mzdy - a tedy i životní úroveň - se každých 28 let (to znamená jednu generaci) zdvojnásobí. Na druhé straně, pokud by přírůstek produktivity byl jen 0,5 % ročně, znamenalo by to zvýšení životní úrovně za stejné časové období jen o 15 %.
Celková produktivita určité země je ovlivňována těmito faktory:- kvalitou pracovní síly
- kvantitou a kvalitou strojů a ostatního kapitálového zařízení
- efektivností, s jakou jsou zdroje využívány
- stavem ekonomiky
Největším potenciálem každé firmy jsou lidé, kteří v ní pracují. Vzdělání a odborná příprava pracovníků mají na produktivitu velký vliv. Kvalifikovaní pracovníci s dobrým vzděláním vykonávají své úkoly efektivněji než ti, kteří mají nedostatečné vzdělání. Z toho vyplývá, že produktivita práce může být zvýšena:
- zlepšením kvality vzdělávacích a výcvikových programů
- poskytnutím příležitostí ke vzdělávání a odborné přípravě odpovídající potřebám lidí
Zájem pracovníků o jejich práci je dalším faktorem, který má na produktivitu výrazný dopad. Ti, kdo mají rádi svou práci a mají pocit, že jim přináší důstojnost a respekt, budou produkovat více, než ti, kteří mají nedostatek motivace k odvedení nejvyššího výkonu.
Odpovídající vzdělání, kvalitní výcvikové a školicí programy a dobré pracovní podmínky směřují ke zvyšování produktivity, která významně ovlivňuje cenu zboží a služeb, a tím i životní úroveň celého národa.
Kvantita a kvalita strojů a kapitálového zařízeníZlepšování technologických zařízení a strojů je často považováno za nejlepší cestu ke zvýšení produktivity. Změny vyplývající z použití nových strojů a nových technologií mají dopad na produktivitu celých odvětví. Například s rozvojem mikropočítačů a jejich aplikací na podnikové problémy se zvýšila produktivita tisíců podniků. Stroje a zařízení umožňují lidem pracovat rychleji, kvalitněji a efektivněji.
Obecně můžeme říci, že odvětví s nejvyspělejší technologií jsou nejproduktivnější. Je ale důležité si uvědomit, že jen zařízení samo o sobě produktivitu nezvýší. Pracovníci, kteří stroje obsluhují, musí být dobře zaškoleni, a celý výrobní proces musí být dobře zorganizován.
Efektivní využívání zdrojůVýrobní faktory mohou být kombinovány mnoha způsoby, z nichž některé jsou efektivnější než jiné. Jsou-li kombinovány efektivně, bude produktivita relativně vysoká. Jsou-li kombinovány neefektivně, bude produktivita relativně nízká. Rozhodnutí o kombinování výrobních faktorů spočívají na managementu. Například ve výrobním procesu je povinností manažerů získat nezbytný kapitál (ve formě strojů, nástrojů a zařízení). Podobně musí manažeři najímat a připravovat pracovní sílu a motivovat pracovníky k práci. Jinými slovy, manažeři musí využít kapitál a pracovníky tak, aby maximalizovali produktivitu.
Dělba práce. V průběhu let vyvinuli podnikatelé a manažeři výrobní strategie, které zvyšují výkonnost. Jednou z nich je dělba práce - tzn. rozdělování rozsáhlých komplexních postupů na dílčí kroky tak, aby se každý z pracovníků mohl specializovat na svůj konkrétní úkol.
Význam dělby práce je chápán už po mnoho let. V jedné z proslulých pasáží své knihy Bohatství národů popisuje Adam Smith, jak byly efektivněji vyráběny špendlíky, když byla práce rozdělena.
„Jeden dělník vytahuje drát, další ho narovnává, třetí ho stříhá, čtvrtý dělá špičku, pátý rozklepává vršek, aby získal podklad pro hlavičku. Vytvoření hlavičky vyžaduje dvě nebo tři operace a její připevnění na špendlík je zase jiná práce. Dokonce i umístění špendlíků do papíru, ze kterého jsou prodávány, je samostatná práce.
Viděl jsem malou továrnu tohoto druhu, ve které bylo zaměstnáno jen 10 mužů. Byla tak malá, nicméně 10 mužů mohlo produkovat až 48 000 špendlíků denně. Avšak kdyby pracovali odděleně mimo továrnu, žádný z nich by neudělal 20 špendlíků - možná dokonce ani jeden špendlík.“
Henry Ford dovedl koncepci dělby práce ještě dále, když v roce 1913 zavedl nový způsob výroby svého modelu T Ford.
Předtím se dělníci se svými nástroji stěhovali ze stanoviště na stanoviště, aby provedli své úkoly při výrobě každého automobilu. Jeden pomalý dělník zdržoval všechny ostatní. Ford zavedl montážní linku, která přivezla auto k dělníkovi na běžícím pásu. Výsledkem bylo, že každý dělník musel splnit svůj úkol dříve, než auto opustilo jeho pracovní stanoviště. Pokud dělník nemohl vykonat svůj úkol včas, byl úkol upraven, dělník přeškolen nebo propuštěn.
Specializace a komparativní výhoda. Továrna na špendlíky popsaná Adamem Smithem současně předvádí výhody specializace. Specializace se vztahuje k produkování omezeného sortimentu výrobků podnikem, regionem nebo zemí. Právě tak jako se Smithova továrna specializovala na špendlíky, Plzeňsko se specializuje na strojírenskou výrobu a výrobu piva, v Mladé Boleslavi se vyrábí automobily, na Zlínsku obuv, Pittsburg je znám výrobou oceli, Singapur zase stavbou lodí.
Užším zaměřením své produkce se firmy a geografické regiony stávají zručnými v tom, co dělají. To jim umožňuje snížit náklady. Protože nižší náklady umožňují každému žít lépe, specializace zvyšuje životní úroveň. Specializace nás však také činí vzájemně závislejšími. Jak uvidíme ve 14. kapitole, podobný důsledek má specializace v mezinárodním měřítku.
Lidé, firmy, geografické regiony či státy se specializují na činnosti, o nichž věří, že v nich mají komparativní výhodu. Zásadu komparativní výhody vysvětluje následující příklad. Pro zjednodušení budeme pracovat pouze se dvěma statky, veškeré náklady budeme měřit v hodinách práce.
V Americe stojí výroba jednotky potravin 1 hodinu práce a výroba jednotky oděvů 2 hodiny práce. V Evropě je potřeba vynaložit 3 hodiny práce na potraviny a 4 hodiny práce na oděvy. Vidíme, že Amerika má absolutní výhodu u obou statků, protože je může vyrobit s větší absolutní efektivností než Evropa. Amerika má však komparativní výhodu v potravinách, zatímco Evropa má komparativní výhodu ve výrobě oděvů, protože v Americe jsou potraviny relativně levné, zatímco v Evropě je zase relativně méně nákladná výroba oděvů. Proto bude pro oba státy výhodné, když se specializují na oblasti, ve kterých mají komparativní výhodu.
Účast pracovníků. Jedním z osvědčených způsobů, jak zvýšit produktivitu, je dovolit zaměstnancům, aby se podíleli na navrhování a zlepšování pracovního procesu. Často právě ti pracovníci, kteří se přímo účastní výrobního procesu, mají ty nejlepší nápady, jak svou práci zlepšit a zefektivnit. Tím, že firma naslouchá svým zaměstnancům, může objevit nové možnosti snižování nákladů, dosáhnout zvýšení produktivity a navíc ukázat pracovníkům, že si jejich názorů váží.
Pracovníky silně motivuje také podíl na zisku a vlastnictví akcií podniku. Bylo zjištěno, že pracovníci, kteří se finančně podílejí na prosperitě podniku, pracují usilovněji, protože dostanou část zisku ze zvýšené produktivity.
Fordovy montážní linky vyráběly obrovské množství výrobků naprosto identických vlastností. Takový způsob výroby nazýváme hromadnou nebo též masovou výrobou. Dnešní lidé sice vyžadují velkou kvantitu zboží, chtějí však, aby výrobky nebyly uniformní, ale naopak rozmanité. Tomuto požadavku vychází vstříc sériová výroba, která kombinuje efektivnost a výkonnost montážních linek s flexibilitou a zaměřením na požadavky zákazníků.
Podle vyráběného množství rozlišujeme výrobu:kusovou - je charakterizovaná malým množstvím stejných výrobků, které jsou vyráběny ojediněle (např. atomové reaktory, turbíny, zakázková oděvní výroba)
sériovou - výroba stejného výrobku se opakuje v sériích (obráběcí stroje, automobily), tuto výrobu můžeme podle velikostí sérií dále rozdělit na malosériovou, středně sériovou a velkosériovou
hromadnou – produkuje velké množství malého počtu druhů výrobků (žárovky, zápalky, ocel, benzín atd.)
Existují období, kdy jsou ekonomické podmínky všeobecně velmi dobré, a období, kdy jsou špatné. Tyto periodické vzestupy a poklesy v ekonomice, známé jako fáze hospodářského cyklu, ovlivňují produktivitu. Když se ekonomika zpomaluje, klesá prodej. To vede obchodníky k tomu, aby snižovali velikost zásob a odkládali nákupy u výrobců. Z podobného důvodu, aby snížili náklady, omezují výrobci výrobu, jdou-li obchody špatně.
Ačkoli firmy mohou libovolně snížit velikost svých zásob a úroveň produkce, často se zdráhají propouštět dělníky. Některé se obávají, že kdyby se situace na trhu rychle zlepšila, nebyly by možná schopny nahradit svůj zkušený personál. Jiné mohou být znepokojeny dopadem propouštění na zaměstnance a jejich rodiny. V jiných případech mohou restriktivní praktiky odborů zabránit zaměstnavatelům, aby propouštěli pracovníky tak rychle, jak by to jinak s radostí udělali.
Ať už z jakéhokoli důvodu, zaměstnávání pracovníků déle, než to vyžadují ekonomické podmínky, má za výsledek snížený výstup na jednoho pracovníka. Jinými slovy, dochází k poklesu produktivity. Je-li stav ekonomiky příznivý, děje se opak. Zaměstnavatelé mohou zaměstnat optimální (nejlepší) počet dělníků a produktivita se zvyšuje.