Česká ekonomika je často popisována jako tržní systém, ve kterém na otázky Co? Jak? a Pro koho? odpovídá především trh a zákony nabídky a poptávky.Role státu v našem ekonomickém systému je však i přesto významná a jednání jednotlivých subjektů na trhu je jeho činností významně ovlivněno. Ekonomika naší země je ekonomikou smíšenou, protože kombinuje prvky volného podnikání s účastí a kontrolou státu.

Stát hraje v ekonomice důležitou roli. Jeho úkolem je zejména:

Systém volného podnikání, který je ovládán zákony nabídky a poptávky, je závislý na konkurenci. Stát podporuje a chrání konkurenci tím, že:

• stanoví a uplatňuje „pravidla hry“ (například přijímá zákony o ochraně hospodářské soutěže, definuje nekalé soutěžní jednání apod.)
• poskytuje informace o tržních podmínkách a stavu ekonomiky veřejnosti
• pomáhá při řešení sporů

Jsou to takové statky nebo služby, ze kterých má prospěch velké množství lidí a nejsou nebo nemohou být poskytovány soukromou sférou. Příkladem veřejných statků a služeb jsou například státní školy, silnice a dálnice, policie, protipožární ochrana a obrana státu.

Kouř a výfukové plyny znečišťují ovzduší, u dálnic se hromadí obaly od potravin, firmy nezřídka vypouštějí své odpady do řek a potoků a hluk letadel z blízkého letiště škodí kvalitě života a zdraví lidí žijících v okolí. Ale v „čistě“ tržním systému není možné předepsat úhradu za úklid či za zdravotní péči viníkům, kteří tyto problémy způsobili.

V čistě tržním systémunení žádný důvod k tomu, aby například uhelná společnost platila náklady na likvidaci důsledků znečištění ovzduší nebo na zdravotní výdaje těch, kteří v důsledku znečištění onemocněli. Stejně tak neočekáváme od společností vyrábějících potraviny, že budou odklízet odpadky odhozené jejich zákazníky. A tak úkol omezit následky těchto škodlivých externalit připadá státu. (Název externality byl zvolen proto, že vznikají vně tržního systému.) Stát omezuje externality pomocí opatření, která můžeme rozdělit do několika kategorií:

• Přesvědčovánípoužíváme tehdy, chceme-li zabránit chování, které škodí ostatním. Příkladem jsou například státem financované kampaně vyzývající k tomu, aby lidé neodhazovali odpadky na zem, nekouřili v přítomnosti nekuřáků nebo neřídili pod vlivem alkoholu.
• Finanční postihy používáme k omezování škodlivých externalit. Ty firmy, které vypouštějí odpad do řek nebo uvolňují do ovzduší znečišťující kouř, může stát zatížit finančními sankcemi (pokutami). Tím nutí firmy k budování vlastních čisticích zařízení a filtrů.
• Subvencejsou platby státu jednotlivcům nebo společnostem. Subvence se používají k povzbuzení takových ekonomických aktivit, které přináší prospěšné externality. Stát například podporuje výstavbu nových bytů subvencováním úroků hypotečních úvěrů, poskytuje příspěvky na stavební spoření, subvencuje zemědělství a dopravu atd.
• NařízeníNařízení slouží státu, aby mohl některé škodlivé externality prohlásit za nezákonné, případně je normativně upravit. Příkladem jsou zákonem stanovené normy vztahující se k bezpečnosti práce či zákaz vypouštění nebezpečného odpadu do vodních toků.

Každá moderní společnost pomáhá svým sociálně slabším spoluobčanům. Ani Česká republika není výjimkou. Státní programy sociální pomoci Státní programy sociální pomoci přerozdělují prostředky získané především z daní směrem k těm, kteří jsou sociálně potřební.

Ale sociálně slabší lidé nejsou jediní, kteří dostávají platby od státu. Ze státních prostředků plyne spousta peněz například do zdravotnictví, školství, zemědělství, kultury atd.

Ekonomické podmínky nezaměstnanosti, narůstat počet firemních bankrotů a životní úroveňklesne. Stát může naštěstí určitými nástroji tyto vzestupy a úpadky ekonomiky částečně regulovat.