Paul Samuelson a Milton Friedman patří do skupiny nejvýznamnějších světových ekonomů. Za své dílo získal každý z nich řadu ocenění, z nichž nejvýznamnější byla jistě Nobelova cena za ekonomii, kterou dostal P. Samuelson v roce 1970 a M. Friedman ji obdržel v roce 1976. Většinu svého odborného života strávili oba působením na fakultách významných univerzit (Samuelson v technologickém institutu v Massachusetts a Friedman na Chicagské univerzitě). Na první pohled se zdá, že mají hodně společného, a někdo by se proto mohl domnívat, že také jejich ekonomické názory jsou podobné. Opak je však pravdou. Některé z nejostřejších rozporů těchto dvou „ekonomických velikánů“ se týkají role státu v ekonomice.

Klasičtí ekonomové, věrni tradici Adama Smithe, trvali na velmi omezené roli státu v ekonomice. Uznávali potřebu poskytování státních statků a služeb, které nebyly nebo nemohly být poskytovány soukromým sektorem (jako obrana státu). Tvrdili však, že i tato účast státu musí být omezena na minimum.

Paul Samuelson však tvrdí, že v ekonomice existuje příliš mnoho problémů, které nepodléhají tržnímu působení a nemohou se tedy vyřešit pouhým působením zákonů nabídky a poptávky. Tyto externalityovlivňují například oblast státního zdravotnictví, školství a znečištění životního prostředí. Úkolem státu je podle Samuelsona stanovení cílů ekonomiky a použití státní pravomoci k jejich dosažení.

Milton Friedman vidí věci jinak. Stejně jako klasičtí ekonomové považuje za mocnou a nejprospěšnější ekonomickou sílu působení trhu - - tj. zákonů nabídky a poptávky. To nejlepší, co může stát podle Friedmana udělat, aby pomohl ekonomice, je nezasahovat do podnikání a nechat trh, ať dělá, co umí.

Příkladem jejich rozdílného pojetí je zákonem stanovená minimální mzda. Zatímco Samuelson podporuje uzákonění institutu minimální mzdy jako prostředku pomoci těm, kteří se nacházejí na dolním konci příjmové stupnice, Friedman tvrdí, že uzákonění minimální mzdy při existenci vyšší míry nezaměstnanosti v konečném důsledku uškodí lidem, na jejichž pomoc bylo určeno. Vysvětluje, že tímto opatřením dojde ke zvýšení ceny práce a zákonem stanovená minimální výše mzdy znemožní, aby firmy zaměstnaly pracovníky s nízkými platy, protože si to nebudou moci dovolit. Výsledkem je, že budou propuštěni ti, kteří by jinak mohli být zaměstnáni.

Samuelson podporuje koncepci státem financovaných programůjako například budování veřejných útulků a vydávání potravinových známek, které by vedly ke snížení chudoby. Friedman by upřednostnil vyplácení dodatečného důchodu chudým a nechal by je, aby si vyřešili své vlastní problémy bez zásahu státu. V rámci zavedení této koncepce navrhuje Friedman zápornou daň z příjmu. Odstupňovaná daň z příjmu pohlcuje větší část příjmu při jeho růstu. Záporná daň z příjmu by zavedla pohyblivou stupnici pro ty, jejichž důchod z práce by klesl pod stanovené minimum.