Koruna skutečně měla větší hodnotu za „starých časů“ a ceny byly daleko nižší, než jsou dnes. Jde totiž o to, jak stabilní je daná měna v čase. Měna je stabilní „uvnitř“ ekonomiky (znamená stabilní ceny, nulovou nebo nízkou inflaci), ale důležitá je rovněž „vnější“ rovnováha (kurzová stabilita).

Ekonomové používají k vyjádření kvality nebo kvantity statků a služeb, které je možno si za peníze koupit, termínu kupní síla nebo hodnota peněz. Když ceny stoupají, není si možné za peníze tolik koupit. Kupní síla peněz klesá. Když ceny klesají, děje se pravý opak. Proto když ceny rostou, hodnota peněz klesá; když ceny klesají, hodnota peněz roste.

Delší období rostoucích cen se nazývá inflace. Období, v němž ceny klesají, se nazývá deflace. Hodnota koruny se snižuje v období inflace a zvyšuje během období deflace.

Obecně inflace znamená všeobecný růst cenové hladiny v čase. Statistické vyjadřování inflace vychází z měření čistých cenových změn pomocí indexů spotřebitelských cen.Cenové indexy poměřují úroveň cen vybraného koše reprezentativních výrobků a služeb (přes 800 položek) ve dvou srovnávaných obdobích, přičemž váha (resp. význam), která je jednotlivým cenovým reprezentantům ve spotřebním koši přisouzena, odpovídá podílu daného druhu spotřeby, který zastupují, na celkové spotřebě domácností. Do spotřebního koše je zařazeno potravinářské zboží (potraviny, nápoje, tabák), nepotravinářské zboží (odívání, nábytek, potřeby pro domácnost, drogistické a drobné zboží, zboží pro dopravu a volný čas, zboží pro osobní péči aj.) a služby (opravárenské, z oblasti bydlení, provozu domácnosti, zdravotnictví, sociální péče, dopravy, volného času, vzdělávání, stravování a ubytování, osobní péče a služby finanční).

Při vyjadřování míry inflace jsou často používána nejrůznější čísla, která, i když rozdílná, jsou správná. Důležité je totiž uvědomit si jednoznačně období, za které je míra inflace uváděna a dále základ, k němuž se vymezené období porovnává.

Informace o dosažené míře inflace jsou nejen ukazatelem stability ekonomiky, ale jsou také využívány např. pro účely valorizace mezd, důchodů a sociálních příjmů. V neposlední řadě jsou tyto informace využívány také v souvislosti s nájemními či jinými smlouvami, v nichž je zakotvena revize původně dohodnutého finančního plnění v závislosti na vývoji inflace.

Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12ti předchozích měsíců.

Od roku 1989 se České republice dařilo udržet inflaci pod kontrolou daleko lépe, než tomu bylo u ostatních zemí bývalého východního bloku. V roce 1995 se míra inflace pohybovala kolem 9 %, o 10 let později už to bylo jen necelá 2 %. Co to znamená?

Inflace tažená poptávkou. Situace, kdy je příliš mnoho peněz na málo statků, je často popisována jako inflace tažená poptávkou. Když poptávka roste rychleji, než schopnost průmyslu ji uspokojit, pak se ceny zvyšují.

Inflace tlačená náklady. Období, kdy dochází ke zvyšování cen v důsledku zvýšených nákladů na výrobu, je obdobím inflace tlačené náklady. Když například stoupne cena ropy, pak může dojít ke vzniku závažné nákladové inflace. Tak se tomu stalo v letech 1974 a 1980, kdy omezení nabídky ze strany organizace OPEC zvýšilo ceny ropy na rekordní úroveň. Když dojde k této situaci, tak se vedení společností může odhodlat k tomu, že zvýší ceny, aby udrželo zisky. Když se zvyšují ceny, pracující často požadují zvyšování platů vzhledem k stoupajícím životním nákladům a tak dále. Tímto způsobem se roztáčí inflační spirála. Stejně tak může spustit inflační spirálu i snaha výrobců zvýšit zisky tím, že zvednou ceny, raději než by se snížily náklady.

Ti, kteří nejpravděpodobněji utrpí inflací, jsou lidé s relativně fixními příjmy, spořitelé, věřitelé a firmy.

• Lidé s relativně fixními příjmy. V průběhu inflace se zvyšují životní náklady. Proto je nutné vydělat více peněz, aby byla udržena dosavadní životní úroveň. A to nejméně o míru inflace - o hodnotu zvýšení nákladů. Například v roce 1995 se životní náklady v České republice zvýšily Roční míra inflace činila téměř 10 %. Člověk s ročním příjmem 90 000 Kč v roce 1994 by musel v roce 1995 vydělat 99 000 Kč (90 000 Kč + 10 %), aby zůstal na stejné úrovni. Určité skupiny obyvatel, jako lidé žijící z fixních starobních důchodů a jiných sociálních dávek či minimálních mezd, nemohou dostatečně zvýšit své příjmy tak, aby vyvážily vliv inflace. Když dojde k inflaci, jejich životní úroveň klesá.

• Spořitelé. Někteří lidé ukládají své peníze na spořící účty nebo do dluhopisů, které zajišťují pevnou výnosovou míru (obyčejně ji nazýváme úrokem). Dokud není výnosová míra minimálně stejně tak vysoká jako míra inflace včetně daně z úroků, peníze vrácené spořiteli budou mít nižší kupní sílu než ty peníze, které dal spořitel stranou.

• Věřitelé. . Ti, kteří půjčují peníze, jsou ve stejné situaci jako spořitelé. V případě, že v průběhu půjčky dojde k růstu inflace, pak splacené peníze mají menší hodnotu než původní půjčka. Není tomu tak pouze v případě, že úroková míra půjčky včetně daní z úroků převyšuje inflaci.

• Podniky.Podnik je negativně poznamenán inflací, protože inflace způsobuje nejistotu a ztěžuje manažerům předpovídat budoucí náklady. Také zvyšuje výrobní náklady.

Z Z inflace mají prospěch ti, kteří mohou snadno zvýšit své příjmy, vypůjčovatelé a stát. Zde jsou některé důvody, proč:

• Ti, kdo mohou zvýšit své příjmy. . Určité profese, odvětví a pracovní skupiny zjišťují, že je snadnější zvýšit ceny a příjmy v době inflace než jindy. Když jsou tato zvýšení větší než míra inflace, jsou na tom tito lidé lépe než před zvýšením cen.

• Vypůjčovatelé. Ti, kteří si půjčí v průběhu inflace, budou vracet peníze mající nižší hodnotu v době ukončení půjčky než na jejím počátku. Když je úrok z půjčky menší než míra inflace, pak mají vypůjčovatelé z tohoto rozdílu prospěch.

• Stát. Stát vybírá odstupňované daně z příjmu. V průběhu inflace lidé vydělávají více, což řadí více poplatníků do vyšších daňových kategorií. V tomto případě u lidí s 10% zvýšením mzdy může dojít ke zvýšení daně o dodatečných 15 nebo 20 %.