Při čtení této kapitoly hledejte odpovědi na následující otázky:
- Co se děje v průběhu každé z fází hospodářského cyklu?
- Jak měříme hospodářské cykly?
- Jak se stát pokouší stabilizovat vzestupy a poklesy ekonomiky?
- Jaké jsou výhody a nevýhody fiskální a monetární politiky?
Pod pojmem hospodářský cyklus rozumíme posloupnost periodických vzestupů a poklesů aktivity podniků. Ekonomové často popisují tento cyklus názvy jeho čtyř částí: konjunktura, vrchol, recese a sedlo. Ekonomická aktivita je měřena různými statistickými mírami, čili ekonomickými ukazateli. Jedním z nich je hrubý domácí produkt. Je-li HDP opraven o změny v úrovni cen, je nazýván reálným HDP nebo také HDP ve stálých cenách. Míra nezaměstnanosti je dalším často uváděným ekonomickým ukazatelem.
V úsilí o stabilizaci ekonomiky a o dosažení jejího dlouhodobého růstu spoléhá stát na nástroje fiskální a monetární politiky.
Fiskální politika se snaží přizpůsobit celkovou poptávku vhodným použitím státních pravomocí zdaňovat a vydávat peníze. Fiskální politika je v rukou vlády a parlamentu.
Monetární politika se snaží dosáhnout podobných cílů regulací nabídky peněz (prostřednictvím úrokových sazeb). Monetární politika je koncipována centrální bankou (v našem případě Českou národní bankou).
V období recese a dna bude fiskální politika vyžadovat určitou kombinaci daňového snížení současně se zvýšením státních výdajů. Monetární politika se bude v této době snažit o zvýšení nabídky peněz prostřednictvím takových operací, jakými je zvýšený nákup vládních cenných papírů centrální bankou, snížení diskontní sazby a snížení rezervního poměru.
V době inflace budou fiskální i monetární politika sledovat opačný kurs.