Státy spolu vzájemně obchodují ze stejného důvodu, jako obchodují jednotlivci a firmy v rámci jedné země. Obě strany očekávají od transakce prospěch. Vzájemný obchod jim umožní vyměnit věci, které nepotřebují (přebytky statků a služeb), za věci, které opravdu potřebují a chtějí. Některé oblasti mohou produkovat statky, které jinde vyprodukovat nelze. Vzhledem k teplejšímu podnebí a typu půdy se na jižní Moravě pěstuje vinná réva. Netěží se tady ale žádné uhlí. V severních Čechách a na severní Moravě se zase těží uhlí, nedaří se tam však vinné révě. Lidé v těchto regionech by rádi měli obojí - víno i uhlí. Každá oblast se specializuje na něco jiného a s přebytky je vzájemně obchodováno.

Lidé v severních Čechách by možná mohli postavit speciální skleníky pro pěstování vinné révy a obyvatelé jižní Moravy by mohli najít nějaký jiný způsob, jak získat energii, ale pravděpodobně by to bylo velmi nákladné. Vzájemný obchod je daleko prospěšnější.

V některých částech země také může být určitá výroba efektivnější než v jiných. Rozvoj některých odvětví v jednotlivých regionech země podporuje dostupnost přírodních zdrojů, odpovídající nabídka pracovních sil a možnosti dopravy. Například ocelárny se rozvinuly na severní Moravě, výroba skla je rozšířena v severních Čechách, Plzeňsko je proslulé strojírenskou výrobou a výborným pivem.

Státy mohou vydělat na rozdílnosti podnebí, přírodních zdrojů, nabídky pracovních sil, kapitálu a techniky. Vzhledem k těmto rozdílům je pro ně praktické specializovat se na výrobu některých produktů a další potřebné věci kupovat z jiných zemí. Některé země, například Zair a Jižní Afrika, jsou bohaté na určité nerostné suroviny. Jiné země, například Honduras a Guatemala, mají podnebí a půdu, které vyhovují tropickým plodinám. Švýcarsko a Japonsko mají zase vysokou koncentraci kapitálu a kvalifikované pracovní síly. V každém z těchto států existují velmi vhodné podmínky pro výrobu určitých statků a služeb.

Může-li jeden stát vyrábět nějakou věc efektivněji než ostatní, říká se, že má ve výrobě této věci absolutní výhodu. Vzhledem k podnebí a zeměpisné poloze je pro Kostariku daleko výhodnější a levnější produkovat banány než vyrábět počítače. Spojené státy mají vyškolené pracovníky a nejnovější vybavení vhodné pro výrobu počítačů. Spojené státy mají absolutní výhodu při výrobě počítačů, zatímco Kostarika má absolutní výhodu při pěstování banánů.

Tím, že se specializují na výrobky, pro něž mají absolutní výhodu, a vzájemně obchodují s přebytky, mají Kostarika a Spojené státy více banánů a více počítačů, než kdyby se pokoušely obojí produkovat samy.

Až dosud jsme mluvili jen o případech, kdy stát, díky své jedinečné výhodě, produkuje určité věci s nižšími náklady než kdokoli jiný. Většina států ale takové „absolutní“ výhody nemá, přesto se účastní zahraničního obchodu na základě komparativní výhody. Stát má komparativní výhodu v produkci nějaké věci, jsou-li jeho náklady příležitosti při výrobě této věci nižší než v jiných státech.

Zákon komparativní výhody vysvětluje, proč se státům vyplatí, aby se specializovaly na výrobu těch statků a služeb, v nichž mají největší komparativní výhodu, a vyměňovaly své přebytky za věci, které potřebují.