Obchod mezi státy se uskutečňuje ze stejných důvodů jako obchod v rámci jednotlivých zemí. Cílem je získat statky a služby, které daná oblast nemůže produkovat sama, nebo získat tyto statky a služby za nižší cenu, než za jakou by mohly být vyprodukovány doma. To vysvětluje princip komparativní výhody, který říká, že pokud se náklady příležitosti na výrobu nějakých věcí u dvou států liší, budou mít oba prospěch ze specializace na ty věci, které vyrábějí nejefektivněji a ze vzájemné výměny svých přebytků.

Přes výhody mezinárodního obchodu postavila většina států tomuto obchodu do cesty umělé překážky. Tyto překážky mají obvykle formu cel nebo dovozních kvót. Také proto existují mezinárodní organizace, které takové překážky mezinárodního obchodu odstraňují. Nejdále v ekonomické integraci pokročila Evropská unie, do níž v roce 2004 vstoupila také Česká republika.

Za dovozy se musí platit měnou, která je přijatelná pro prodávajícího. Aby se tyto transakce usnadnily, existuje trh pro měny všech obchodujících států. Prodejní cena měny ve srovnání s měnami jiných národů se nazývá „měnový kurz“. Měnové kurzy kolísají v souladu se zákonem nabídky a poptávky.

Když se hodnota měny v porovnání s jinými měnami snižuje, zvýší se pravděpodobně vývozy, protože výrobky budou v jiných zemích levnější. Dovozy se za těchto okolností pravděpodobně sníží, protože zahraniční statky budou dražší. Když se měna v porovnání s ostatními měnami zhodnotí, stane se pravděpodobně opak. Platební bilance sumarizuje transakce provedené v mezinárodním obchodě za dané období, což obvykle bývá jeden rok. Ekonomové pohlížejí na platební bilanci jako na klíč k budoucím trendům hodnoty státní měny a dalším důsledkům pro zahraniční obchod.