Ačkoli má mezinárodní obchod velké výhody, většina zemí, včetně naší republiky, jej určitými způsoby omezuje. Některá omezení uvádíme.

Cla

Clo je poplatek neboli daň na dovozy. Existují dva základní typy cel Příjmová cla jsou ukládána proto, aby stát získal peníze. Ochranářská cla jsou ukládána, aby chránila domácí průmysl před cizí konkurencí. Smyslem těchto cel je zabránit tomu, aby byl výrobek z dovozu levnější než podobný výrobek vyrobený v tuzemsku. To způsobí, že lidé omezí nákup zahraničních výrobků a koupí si raději jejich domácí protějšky.

Příklad, jak clo ovlivňuje ekonomiku.

Kvóty

Omezování množství vybraných statků, které se smějí ze zahraničí dovážet, se nazývá kvóty. Stanovují tedy množstevní limity dovezeného zboží. Jejich smysl je podobný smyslu ochranářských cel - chránit domácí odvětví před zahraniční konkurencí.

Jiné taktiky

Existuje množství jiných způsobů, které přímo ovlivňují volný tok zboží a služeb mezi státy. Jedním z nich jsou vývozní subvence - platby, které platí země svým exportérům. Tím jim umožňuje, aby prodávali své výrobky v zahraničí za nižší ceny, než za jaké by je mohli prodávat doma. Prodej stejného výrobku za nižší cenu v zahraničí než doma se nazývá dumping. V poslední době se občas stává, že některé země se vůči jiným dopouštějí neoprávněného obvinění z dumpingu.

Jinou taktikou, kterou některé státy používají k omezení zahraničního obchodu, je například tzv. „administrativní byrokracie“. Je to záměrné používání určitých pravidel a nařízení, která ztěžují dovoz statků ze zahraničí.

Proč státy omezují mezinárodní obchod

Existence cel, kvót a jiných obchodních omezení způsobuje, že dovážené statky a služby jsou nákladnější, a proto méně dostupné, než by byly bez těchto restriktivních opatření. Je-li v zemi k dispozici méně tuzemsky vyrobených statků a služeb, dochází k tomu, že se mnoha lidem sníží životní úroveň. Jaký prospěch má tedy stát z těchto opatření?

Chránit odvětví, která jsou podstatná pro obranu státu

Některá průmyslová odvětví jsou nezbytná pro bezpečnost státu. Kdyby tato odvětví byla převzata cizí konkurencí, nemusela by být v době války k dispozici. Náš stát například subvencuje domácí podniky zabývající se detekcí radiových signálů. Bez těchto subvencí by se zahraniční výrobci stali jediným zdrojem vybavení pro detekci radiových signálů v České republice. Ale tvrdí se, že zařízení pro detekci radiových signálů by bylo v případě války pro naši zemi životně důležité, proto je v zájmu státu toto odvětví podporovat a chránit.

Chránit rozvíjející se odvětví

Země, které se začínají industrializovat, uvalují často cla a vytvářejí další obchodní omezení, aby chránily svá dosud nerozvinutá odvětví. Panuje přesvědčení, že jakmile dostane odvětví příležitost k růstu, bude schopno čelit zahraniční konkurenci a omezení bude možno odvolat. Mnoho států střední a východní Evropy využilo tohoto argumentu, aby obhájilo podporu a ochranu odvětví, která nejsou v mezinárodním prostředí konkurenceschopná. Otázkou zůstává, zda tato státní ochrana opravdu vede ke zvyšování konkurenceschopnosti, nebo zda se „chráněná“ odvětví o konkurenceschopnost ani nepokusí.

Diverzifikovat ekonomiku

Tento argument se velmi podobá předchozímu. Hospodářství některých států, například méně rozvinutých zemí, závisí téměř výhradně na produkci několika málo plodin nebo výrobků. Spoléhá-li se státní ekonomika silně na jednotlivý produkt, existuje vždy nebezpečí, že neúroda nebo pokles ceny zruinuje celé národní hospodářství. Proto někteří odborníci tvrdí, že stát by měl (pomocí cla a subvencí) aktivně podporovat vytváření nových odvětví a touto diverzifikací předcházet možné katastrofě.

Chránit ekonomiku před konkurencí „levné cizí pracovní síly“

To je asi nejčastěji uváděný argument vyspělých ekonomik. Některé země jsou schopny vyprodukovat své statky daleko levněji, protože jejich pracovníci jsou placeni mnohem méně než pracovníci ekonomicky vyspělejších zemí. Cena pracovní síly tvoří velmi podstatnou část ceny určitého výrobku nebo služby. Z tohoto důvodu jsou země s levnou pracovní silou schopny prodávat své statky ve vyspělých zemích za nižší ceny, než za jaké by mohly být prodávány statky domácí.

Z celé situace existují dvě východiska. Pracovníci vyspělých zemí musí přijmout nižší mzdy, jinak by v nepřiměřené mezinárodní konkurenci přišli o svá místa. V druhém případě musí zasáhnout stát a chránit své pracovníky tím, že uplatní omezení na statky vyráběné „levnou cizí pracovní silou.“

Česká republika zná tento problém z obou stránek. Naše pracovní síla je levnější v porovnání s vyspělejšími zeměmi Evropské unie a některé české podniky byly obviněny z využívání této výhody při nabízení nižších cen. Na druhé straně jsou k nám, především z asijských zemí, dováženy výrobky, které jsou daleko levnější než tuzemská výroba, a tento cenový schodek je způsoben rozdílnou cenou pracovní síly. Také u nás už se ozvaly hlasy na ochranu české pracovní síly proti nákladově levnějšímu zboží.

Omezení jsou odvetou za opatření proti českému zboží (odvetná cla)

Objevuje se názor, že Česká republika by měla reagovat na kroky těch zemí, které omezí dovoz českých výrobků tím, že uvalí omezení také na jejich zboží. Toto tvrzení o zavedení obchodních omezení je pravděpodobně z ekonomického hlediska nejpřijatelnější. Bude však fungovat pouze tehdy, když bude hrozba obchodního omezení z naší strany tak silná, že dokáže odstranit obchodní omezení druhých stran. Pokud totiž dojde k tomu, že dvě země navzájem uvalí omezení na své zboží, pak ztrácí obě ekonomiky.

Omezení stimulují ekonomický růst

Hrubý domácí produkt je součtem výdajů spotřebitelů, firem a státu společně s čistými vývozy (vývozy minus dovozy). Z tohoto vyplývá, že metody podporující vývoz nebo omezující dovoz považujeme za jednu z cest stimulace růstu HDP. Ale většina omezení dovozu vyvolá u druhých zemí protiopatření, takže dojde také k poklesu vývozu.

Argumenty obhajující volný obchod

Státy obhajující volný obchod (žádná obchodní omezení) se domnívají, že volný obchod má ve srovnání s obchodními omezeními následující výhody:

Prospěch zákazníka

Obchodní omezení jsou prospěšná pro chráněná průmyslová odvětví na úkor výdajů spotřebitelů. Například cla uvalená na boty dovážené z Itálie do České republiky jistě uvítají naši výrobci obuvi, ale spotřebitelé budou muset za italské boty zaplatit více. Proto jsou mnozí přesvědčeni, že volný obchod mezi státy je stejně prospěšný jako volný obchod mezi regiony České republiky.

Volný obchod zamezuje protiopatřením

Obchodní omezení má často za následek nějakou formu protiopatření. Česká cla či kvóty by mohly přimět zemi, která byla těmito omezeními zasažena, aby uvalila na oplátku cla na české zboží. Naše protekcionistická politika je proto opodstatněná pouze tehdy, slouží-li k ochraně nevýkonných odvětví českého průmyslu před zahraniční konkurencí. V jiných případech by exportéři z naší země byli zbytečně poškozeni protiopatřeními ostatních zemí.