Vzhledem k tomu, že vklady na požádání tvoří tak významnou část peněžní nabídky, pravděpodobně rozumíte, proč jsou banky i další finanční instituce tak důležité pro naši ekonomiku.

Rozvoj bankovního systému začal ve středověku. Zlaté a stříbrné mince - hlavní formy peněz v této době - se velmi nepohodlně přenášely a byly vystaveny krádežím. Aby se obchodní transakce staly bezpečnějšími a pohodlnějšími, začali si lidé ukládat své mince u místních zlatníků, kteří jim výměnou vydávali písemné potvrzení o úschově. Tímto způsobem poskytovali zlatníci podobné služby, jako poskytují dnes banky. Kupci přijímali tato potvrzení jako platbu za statky, protože je mohli vyměnit za zlato ve zlatnických obchodech. Časem se tato potvrzení od zlatníků stala velice oblíbenými u kupců a cestovatelů, kteří s sebou museli vozit větší množství peněz. Jakmile se jejich používání rozšířilo, vznikla první forma papírových peněz v západní Evropě.

Původně byla všechna potvrzení zlatníků plně kryta zlatem. To znamená, že potvrzení reprezentovala určité množství zlata v úschově. Časem si ale zlatníci všimli, že po většinu dnů bylo množství zlata, které lidé vyzvedávali, menší než to, které ukládali. To jim umožnilo, aby mohli půjčit některé zlato vkladatelů ostatním lidem za poplatek - úrok. V mnoha případech se vypůjčovatelé spokojili s papírovým potvrzením raději, než se skutečným kovem. V tomto smyslu zlatníci vytvářeli peníze. To byl začátek moderního bankovnictví.

Bankovnictví dnes

Souhrn bank v daném státě a jejich vzájemné vazby tvoří bankovní systém. Bankovní systém je určen nejen existujícím ekonomickým uspořádáním, ale i rozvinutostí finančního trhu, tradicemi, zapojením země do mezinárodní spolupráce apod. Bankovní systémy v jednotlivých zemích jsou tak svým způsobem jedinečné.

Moderní bankovní systémy jsou založeny na dvoustupňovém principu. Takový systém tvoří na jedné straně centrální banka, která udržuje především stabilitu měny, na druhé straně je to síť bank, které na ziskovém principu provádějí bankovní obchody s klienty.

• Centrální banka své cíle zabezpečuje pomocí pravidel, která má oprávnění vydávat a která jsou pro banky závazná. I když centrální banka by měla dosahovat zisk, není zisk hlavním motivem její činnosti.

• Síť komerčních bank může být organizována různým způsobem. Standardně jsou rozlišovány dva bankovní systémy:

  • systém univerzálního bankovnictví je založen na tom, že banky mohou poskytovat celou paletu bankovních služeb. Univerzální bankovnictví je typické pro země kontinentální Evropy.

  • systém odděleného bankovnictví se naopak vyznačuje tím, že jsou navzájem odděleny komerční banky, které mohou poskytovat pouze klasické produkty bankovnictví (přijímaní depozit, poskytování úvěrů, provádění platebního styku), a investiční banky, které naopak mohou provádět pouze investiční obchody (obchody s cennými papíry, emise, majetková správa apod.). Tento typ bankovnictví býval obvykle spojován s USA, Velkou Británií a Japonskem.

V důsledku globalizace finančních trhů se oba systémy vzájemně ovlivňovaly, došlo k uvolnění striktního oddělení komerčního a investičního bankovnictví, a proto se ve své čisté podobě dnes již prakticky nevyskytují.

Vývoj bankovního systému v České republice

Do roku 1989 zaujímala dominantní místo v bankovnictví naší země Státní banka československá, která vykonávala funkci centrální banky a současně zajišťovala vklady a půjčky pro podnikovou sféru. Dále zde působila Česká státní spořitelna jako správce úvěrů a vkladů obyvatel, Československá obchodní banka, která zajišťovala financování zahraničního obchodu, a Živnostenská banka, specializovaná na zahraniční platby pro jednotlivce.

Novodobá historie českého bankovního systému se datuje rokem 1990. Po přechodu k tržní ekonomice došlo totiž k obrovským změnám. S účinností od 1. ledna 1990 vstoupily v platnost nové bankovní zákony, které vytvořily právní rámec pro vznik moderního dvoustupňového bankovního systému. Bankovní sektor se začal velmi dynamicky rozvíjet, Státní banka československá se přeměnila ve standardní centrální banku, začaly vznikat banky nové.

V dalším období ovlivnilo zásadním způsobem vývoj bankovního systému přijetí nového zákona o bankách (k 1. únoru 1992) a samozřejmě potom i rozdělení Československa a následná měnová odluka. Vznik České republiky doprovodil i vznik nové centrální banky - České národní banky. Bankovní systém byl postupně obohacen o stavební spořitelny, hypoteční bankovnictví a spořitelní a úvěrní družstva. Rozvoj bankovního systému byl doprovázen i zakládáním nových poboček a dynamickým růstem počtu zaměstnanců v bankovní sféře. Až v posledních letech dochází k postupné stagnaci a dokonce určitému poklesu.

Struktura českého bankovnictví

V současné době má Česká republika dvoustupňový systém univerzálního bankovnictví s některými specializovanými druhy bank. Následující instituce tvoří náš bankovní systém.

• Česká národní banka je centrální bankou a jejím hlavním posláním je ze zákona péče o stabilitu české koruny. Má výhradní oprávnění emitovat hotové peníze - bankovky a mince.

• Univerzální banky a spořitelny představují nejvýznamnější část bankovního systému. Dominantní roli mezi těmito bankami hrají velké banky. Jejich charakteristickým rysem je nabídka prakticky celé palety bankovních produktů a rozvětvená pobočková síť. Vedle nich existuje řada menších bank, které se zaměřují třeba jen na určitou oblast, klientelu či okruh produktů.

• Stavební spořitelny jsou speciálním druhem spořitelen, které se smějí podle zákona zabývat tzv. stavebním spořením. Na druhé straně stavební spoření mohou provozovat pouze stavební spořitelny. Princip stavebního spoření je založen na přijímání účelových vkladů a - v návaznosti na ně - a při splnění stanovených podmínek, poskytování účelových stavebních úvěrů.

• Hypoteční banky jsou banky, které se specializují na straně jedné na získávání zdrojů emisí vlastních hypotečních zástavních listů a na straně druhé na poskytování tzv. hypotečních úvěrů, tj. úvěrů sloužících k financování pořízení nemovitosti. Hypotéky dnes nabízejí všechny větší univerzální banky. Stavební spoření a hypotéky jsou podporovány různými formami ze strany státu.

• Specializované banky u nás v současné době působí pouze tyto: Českomoravská záruční a rozvojová banka zaměřená na podporu drobného a středního podnikání, Česká exportní banka poskytující výhodné financování na podporu exportu a Česká konsolidační agentura, jejíž hlavní činností je správa problematických pohledávek komerčních bank.

• Spořitelní a úvěrní družstva neboli družstevní záložny jsou zpravidla malé instituce založené na družstevních principech. Bankovní služby provádějí pro své členy. Vznik „kampeliček“ umožnil zákon v roce 1996, kdy došlo k jejich bouřlivému rozvoji. Ke konci 90. let však krach mnohých z nich způsobil odklon klientů od takového způsobu získávání bankovních služeb.

Bankovní prostředí

Ve středověku byli kupci závislí na poctivosti zlatníků nebo půjčovatelů peněz. Dnes stát poměrně silně reguluje bankovnictví, aby zajistil bezpečnost vkladů. Podnikání bank tak upravují:

• obecné zákonné normy (obchodní zákoník, občanský zákoník apod.)

• specifické zákonné normy (zákon o bankách, zákon o stavebním spoření, zákon o spořitelních a úvěrních družstvech a další)

• opatření, vyhlášky a nástroje České národní banky (ČNB), které má právo ze zákona o České národní bance a zákona o bankách vydávat a které jsou pro banky závazné

Zejména zákon o bankách stanovuje základní principy, které upravují bankovní podnikání.

• k činnosti působit jako banka je potřebné povolení udělované ČNB

• k majetkové účasti jedné osoby přesahující určitý limit nebo k majetkovému podílu zahraničních osob je nutný souhlas ČNB

• upraveny jsou majetkové podíly bank v jiných firmách

• stanoveno je vydávání akcií bankami

• banky podléhají bankovnímu dohledu ČNB, kdy ČNB pravidelně kontroluje činnost bank, může ukládat bankám pokuty, zavést nucenou správu i odejmout bankovní licenci

• vklady jsou ze zákona pojištěny. V současné době je výše náhrady stanovena na 90 % ze zůstatku vkladu včetně úroků, maximálně však může činit 25 000 EUR na jednoho vkladatele u jedné banky. Proto musí banky přispívat do Fondu pojištění vkladů. Z tohoto fondu jsou vypláceny vkladatelům náhrady za pojištěné vklady v případě, že banka není schopna dostát svým závazkům.

Úloha České národní banky

Česká národní banka je, stejně jako většina centrálních bank v jiných státech, nezávislá na výkonné moci státu. Tato nezávislost je vytvořena proto, aby bankovní politika byla méně citlivá na rozmary politického života a byla stabilizující silou ekonomiky.

Hlavním cílem České národní banky je zabezpečovat stabilitu české měny. Stabilita měny má dimenzi vnitřní (cenová stabilita) a vnější (kurzová stabilita). Prioritním cílem centrálních bank se v posledním období stává především vnitřní dimenze měnové stability - cenová stabilita. Úkolem je zajistit stabilitu cen v ekonomice, a tím přispět k tvorbě stabilního prostředí pro rozvoj podnikatelských aktivit. Za tímto účelem Česká národní banka určuje měnovou politiku, řídí peněžní oběh, platební a zúčtovací styk a vykonává dohled nad ostatními bankami.

Nejvyšším orgánem je sedmičlenná bankovní rada, jejíž členy jmenuje na dobu šesti let prezident republiky, ale může je předčasně odvolat.

• Jako ústřední banka je ČNB pověřena výkonem státního monopolu na vydávání bankovek a mincí (proto je označována také jako emisní nebo cedulová banka).

• ČNB vykonává bankovní dohled: vydává povolení k podnikání v bankovnictví, kontroluje činnost bank, jejich majetkové podíly, slučování apod.

• Některé činnosti ČNB vykonává na obchodních principech, např. pro stát vede účty státního rozpočtu a registr cenných papírů vydaných ČR, může státu poskytnou krátkodobý úvěr, prodávat státní dluhopisy nebo jiné cenné papíry se státní zárukou, výjimečně může poskytnout i úvěr řádně nezajištěný.

• ČNB konečně působí i v oblasti devizového hospodářství a ve vztazích k zahraničí (určuje kurzy české měny k měnám zahraničním a cenu zlata v bankovních operacích apod.).

Z opatření a nástrojů ČNB, které mají zásadní vliv na činnost bank a celý ekonomický stav země, patří mezi nejvýznamnější opatření o kapitálové přiměřenosti (je závazně stanoven minimální podíl přesně vymezeného kapitálu banky na objemu obchodů), úvěrové angažovanosti (maximální rozsah pohledávek vůči jednomu dlužníku) či stanovení povinných minimálních rezerv (každá banka je povinna udržovat určitou část svých aktiv na neúročeném účtu u ČNB).