Jistě jste si při cestách do zahraničí všimli, že v hotelech, obchodech a restauracích nebylo možné nakupovat za koruny. Každá země má svou vlastní měnu. Prodávající očekávají, že za statky, které prodávají do jiných zemí, dostanou zaplaceno ve své vlastní měně. Z toho vyplývá, že vývozci a dovozci musí být schopni snadno a efektivně směnit měnu.

Měnové kursy a trh zahraničních měn

Zahraniční měnu můžeme nakoupit či prodat ve směnárnách bank po celé zemi. Tyto bankovní směnárny vytvářejí trh zahraničních měn.

Měnové kursy nebyly vždy určovány tímto způsobem. Jedním z nejdůležitějších systémů měnových kursů v dějinách byl tzv. zlatý standard. Tento systém, který fungoval v období 1880 -1913, zabezpečoval pevné měnové kursy mezi zúčastněnými zeměmi. Většina zemí definovala své měny pomocí fixního množství zlata, a tím byly také určeny fixní měnové kursy mezi zeměmi se zlatým standardem.

V roce 1944 se ve městě Bretton Woods ve státě New Hampshire (USA) konala významná konference, která mimo jiné vytvořila rámec pro řízení měnových kursů. Tento rámec je často nazýván brettonwoodský měnový systém. V tomto systému bylo zlato postaveno do pozice duálního vládce spolu s dolarem. Místo, aby se zlato používalo jako jediné mezinárodní peníze, měla každá měna oficiální paritu, která byla stanovena ve vztahu k dolaru i ke zlatu. Parita dolaru byla zpočátku stanovena na 35 dolarech za unci zlata. Ostatní měny byly vymezeny ve vztahu ke zlatu i k dolaru. Například parita britské libry byla stanovena na 12,5 libry za unci zlata. Při dané ceně dolaru ve zlatě z toho vyplýval oficiální měnový kurs 35 dolarů/12,5 libry, což znamenalo 2,80 dolaru za 1 libru. Brettonwoodskému měnovému systému se podařilo udržet stabilitu měnových kursů až do roku 1971. Jednalo se o pevný, ale přizpůsobitelný měnový systém. Více.

V roce 1971 se dostala světová ekonomika do vážných obtíží. V rukou cizinců bylo tolik dolarů, že pro Spojené státy nebylo nadále možné zaručit jejich krytí zlatem. Tehdy USA oznámily, že dolar není nadále konvertibilní za zlato, a že jeho cena bude určována zákonem nabídky a poptávky. Většina zemí na celém světě následovala Spojené státy a opustila starý systém ve prospěch tzv. pružných měnových kursů. To znamená, že jejich směnné kursy jsou určovány zákonem nabídky a poptávky na trzích zahraničních měn, a ne státními institucemi.

V rámci systémů pružných měnových kursů můžeme v závislosti na stupni státní intervence rozlišit dva důležité druhy:

• volně plovoucí systém

  Volně plovoucí měnový kurs je určován výlučně nabídkou a poptávkou bez jakékoli intervence státu. Jen málo zemí dnes připouští, aby jejich měna volně plula.

• řízený plovoucí systém

  Pokud stát intervenuje na trzích měn, aby ovlivnil kurs své měny, nazývá se tento systém řízený plovoucí měnový kurs. V tomto systému:

  • země nakupuje nebo prodává svou měnu, aby omezila její každodenní výkyvy

  • některé země stanovují široká pásma, ve kterých mohou měny kolísat, a intervenují, aby udržely kurzy v jejich rozmezí

  • mnoho zemí, zvláště malých, „zavěšuje“ své měny na nějakou významnější měnu, případně celý koš měn

  • některé země se sdružují do měnového bloku, aby vzájemně stabilizovaly měnové kurzy, zatímco vůči měnám zbytku světa se jejich měny mohou pružně měnit

Proč se měnové kursy mění?

Důvod, proč hodnota měny kolísá, má co dělat se zákonem nabídky a poptávky. Poptávka po měně nějakého státu je obvykle výsledkem poptávky po jeho statcích a službách. Kdyby například lidé z Maďarska kupovali zvýšené množství německých statků a služeb, potřebovali by dodatečná eura. To by vedlo k vytlačení ceny eura nahoru. Podobně pokud lidé v Anglii chtějí méně amerických statků a služeb, sníží klesající poptávka po amerických dolarech cenu této měny.

Nabídka zahraniční měny se zvyšuje nebo klesá s tím, jak občané země používají své měny, aby koupili měny zemí, za které chtějí nakupovat. Například francouzští dovozci, snažící se koupit české zboží, budou muset prodat svá eura na trzích zahraničních měn, aby koupili koruny, potřebné k nákupu statků v České republice. Pokud se jako výsledek zvýšeného francouzského dovozu zvýší nabídka eur na trzích zahraničních měn, bude mít euro tendenci ke znehodnocení. Stane-li se opak a nabídka eura na trzích poklesne, bude se euro zhodnocovat.

Když se koruna proti cizím měnám zhodnocuje (posiluje), čeští dovozci, turisté a kdokoliv jiný, kdo potřebuje cizí měnu, bude schopen koupit si za své koruny více. Naši spotřebitelé zjistí, že v cizině vyrobené statky jsou levnější než byly. Avšak český vývoz pravděpodobně poklesne, protože zhodnocení koruny proti jiným měnám zdraží české statky pro cizince.

Pravý opak nastane, když se koruna proti zahraničním měnám znehodnotí (oslabí). Zvýší se vývozy českého zboží, protože cizinci budou schopni kupovat za své peníze víc korun. Zároveň se v cizině vyrobené dovozy stanou nákladnější a lidé v České republice jich budou kupovat méně.

Česká platební bilance

Obchodní tok mezi Českou republikou a zbytkem světa má přímý účinek na nás všechny. Proto věnují ekonomové mezinárodnímu obchodu a jeho vývoji velkou pozornost. Sledují zejména následující dva ukazatele: obchodní bilanci a platební bilanci.

Platební bilance zachycuje výměnu zboží plus transakce zahrnující služby, mezinárodní půjčky, úrok, dividendy a zlaté rezervy. Platební bilance má tyto základní složky:

• běžný účet - zahrnuje toky zboží (obchodní bilance) a toky služeb, výnosy z kapitálu a práce a kompenzující položky k reálným a finančním zdrojům, poskytnutým či získaným bez protihodnoty (jednostranné převody)

• finanční účet - zahrnuje transakce spojené se změnou vlastnictví finančních aktiv a pasív ve vztahu k zahraničí (například přímé zahraniční investice, portfolio investice)

• devizové rezervy - představují snadno mobilizovatelná zahraniční aktiva pod kontrolou měnových orgánů jako zdroje přímého financování platební nerovnováhy i nepřímé regulace velikostí této nerovnováhy prostřednictvím intervencí na devizovém trhu a pro další účely

• kapitálový účet - zde se vykazují transakce s nefinančními aktivy (patenty, licence,ochranné známky) a převody migrantů

Obchodní bilance je rozhodující položkou běžného účtu platební bilance. Odráží pohyb statků a služeb ze země a do země. Rozdílem mezi vývozy a dovozy statků a služeb je položka označovaná buď jako čisté vývozy, nebo jako saldo obchodní bilance.

Platební bilance jako celek musí nakonec vykázat nulový závěrečný zůstatek a to proto, že co se koupí se musí buď zaplatit, nebo se musí země zadlužit. Tedy součet salda běžného účtu, salda kapitálového účtu a oficiálního vyrovnání (tzn. formální celkový zůstatek bilance) se musí rovnat nule. Po rozboru jednotlivých finančních toků se určuje, zda vznikl přebytek nebo deficit platební bilance.

Vývoj platební bilance zde.

Mezinárodní transakce mají za následek, že z České republiky a do ní proudí zahraniční měny nebo koruny. Dovážené zboží, investice v zahraničních společnostech nebo dar v hotovosti pro strýce Jana na Slovensku jsou příklady transakcí, které ovlivní tok financí z naší země. Podobně vyvážené statky, investice cizinců do českých společností nebo dar v hotovosti, který vám pošle teta Eva z Německa, ovlivní tok financí do naší země.

Na konci každého roku zjistíme, zda do naší země přiteklo více peněz, než z ní odteklo nebo naopak. Pokud cizinci utratili v České republice více peněz, než jsme my utratili v zahraničí, může centrální banka vyrovnat rozdíl směnou korun za cizí měny. Tímto způsobem může centrální banka pomáhat stabilizovat hodnotu koruny. Jestliže naopak Češi utratili v zahraničí více než obdrželi, vyrovná centrální banka rozdíl výměnou cizí měny na svých účtech za přebytečné koruny na účtech zahraničních bank.

Zahraniční obchod

Problematice zahraničního obchodu je věnována zvýšená pozornost, protože míra otevřenosti české ekonomiky je velká. Vývoj zahraničního obchodu vyvolává pozornost především s ohledem na vývoj obchodní bilance, která rozhodujícím způsobem ovlivňuje běžný účet platební bilance. Platební bilance je pak důležitá pro celkovou vnější rovnováhu české ekonomiky a zahraniční zadluženost.

Zahraničněobchodní obrat České republiky se vyznačuje dynamickým růstem. Za období od vzniku samostatného státu – tedy od roku 1993 – se tento obrat přibližně ztrojnásobil a přitom obrat se zeměmi EU vzrostl dokonce o 300 %. Přibližně čtyřnásobně za toto období vzrostla hodnota služeb ve vnějších vztazích ČR.

Zahraniční obchod sehrál významnou roli při transformaci české ekonomiky z plánované na ekonomiku tržní. Země orientovaná před druhou světovou válkou na západní trhy (tehdejší Československo bylo desátou průmyslově nejvyspělejší zemí světa) se v poválečné komunistické éře stala „dílnou“ tehdejšího komunistického bloku a více než 70 % vývozu směřovalo na základě systému pětiletých a ročních plánů vývozu a dovozu na trhy tohoto bloku.

Po pádu komunismu v roce 1989 se zahraniční obchod přirozenou cestou přeorientoval zpátky na západní trhy. Do zemí Evropské unie (EU15) směřovalo v roce 2003 celkem 66 % českého vývozu a z EU do ČR 59 % českého dovozu. Po vstupu ČR do EU vzrostl zájem zahraničních firem o obchodní spolupráci s ČR. Pád bariér obchodu (cel, množstevních a jiných restrikcí apod.) vedl k prudkému růstu zahraničního obchodu ČR s EU a k velkému přílivu přímých zahraničních investic, které v České republice oceňují vysokou úroveň kvalifikace pracovní síly, dlouhodobé průmyslové tradice země, rozvinutou infrastrukturu, relativně nízké výrobní náklady (zvláště mzdové) a centrální polohu země v rámci Evropy. Největším investorem v České republice je SRN.

Obchodní bilance České republiky se vyznačuje značnými výkyvy. Česká republika má starosti především s dlouhodobým deficitem obchodní bilance. Tím míníme, že dovážíme více statků, než kolik jsme schopni vyvézt. Teprve v letech 2005-2006 se tento trend změnil. Bilance služeb je dlouhodobě výrazně aktivní a snižuje tak dopad vlastní obchodní bilance ze zbožového obchodu na běžný účet platební bilance, a tím i na celkovou platební bilanci. V konečném výsledku je tak naše platební bilance aktivní, protože situaci zachraňuje aktivní obchod se službami (zejména turistiky a tranzitu) a poměrně vysoký kapitálový účet platební bilance (díky přílivu přímých zahraničních investic).

V roce 2006 zaznamenal zahraniční obchod nejlepší výsledky za dobu existence samostatné České republiky. Vývoz i dovoz dosáhl nejvyšších hodnot v historii České republiky. Podruhé od roku 1993 hodnota vývozu převyšovala hodnotu dovozu a bilance zahraničního obchodu skončila tak přebytkem. Obrat zahraničního obchodu byl v roce 2006 proti roku 1993 vyšší 5x, vývoz na 1 obyvatele se zvýšil na více než pětinásobek, postavení České republiky na světovém vývozu se posílilo.

Analýza zde.

Srovnání vývoje zahraničního obchodu ČR s EU25 v roce 2005
v mld. EUR, běžné ceny

Stát	Vývoz	Dovoz	Bilance	Meziroční změny v %		Podíl v %
				vývozu	dovozu	vývozu EU25	dovozu EU25
Belgie	267,4	257,3	10	8	12	8,3	7,9
Dánsko	69,0	61,5	7,6	11	12	2,1	1,9
Německo	780,2	622,2	158	7	8	24,3	19,2
Estonsko	6,2	8,1	-1,9	29	20	0,2	0,2
Řecko	13,8	43,5	-29,6	12	3	0,4	1,3
Španělsko	150,2	223,7	-73,5	2	8	4,7	6,9
Francie	369,7	399,7	-30	2	6	11,5	12,3
Irsko	87,9	53,9	34	4	8	2,7	1,7
Itálie	295,7	305,7	-9,9	4	7	9,2	9,4
Kypr	1,1	5,0	-3,9	44	13	0,0	0,2
Lotyšsko	4,1	6,9	-2,8	28	22	0,1	0,2
Litva	9,5	12,4	-2,9	27	25	0,3	0,4
Lucembursko	14,8	17,1	-2,4	13	6	0,5	0,5
Maďarsko	50,2	53,1	-2,8	12	9	1,6	1,6
Malta	1,8	2,9	-1,1	-9	-2	0,1	0,1
Nizozemsko	322,5	287,8	34,7	12	12	10,0	8,9
Rakousko	99,8	101,2	-1,4	5	5	3,1	3,1
Polsko	71,9	81,2	-9,3	19	13	2,2	2,5
Portugalsko	30,7	49,1	-18,4	7	11	1,0	1,5
Slovinsko	15,4	16,2	-0,9	17	14	0,5	0,5
Slovensko	25,7	28,4	-2,7	16	20	0,8	0,9
Finsko	53,1	47,4	5,6	7	15	1,7	1,5
Švédsko	104,5	89,1	15,5	6	10	3,3	2,7
Spojené království	305,3	405,5	-100,2	9	7	9,5	12,5
Česká republika	63,2	61,9	1,3	14	10	2,0	1,9

Pramen: Eurostat, předběžné údaje za leden až prosinec 2005 zveřejněné 23. března 2006.

Jak zlepšit zahraniční obchod

Přes dlouhodobě spíše problematický vývoj obchodní bilance přetrvávají názory, že tento vývoj zatím nepředstavuje pro českou ekonomiku vážný rizikový faktor. Řada analytiků poukazuje na skutečnost, že přímé zahraniční investice (představující výrazný příliv kapitálu) zajišťují rovnovážnost celkové platební bilance. Je také zdůrazňováno, že pozitivním vývojem ve struktuře dovozu, s výrazným podílem strojů a zařízení, jsou vytvářeny předpoklady pro výraznější růst vývozů v příštích letech. Aby tomu tak bylo, je ovšem nutné podrobně prozkoumat strukturu dovozů (zda jde o stroje a zařízení určené výhradně k užití v průmyslové výrobě, zda jde o vozy, počítače či telekomunikační techniku apod.), proto jsou někteří ekonomové skeptičtější a tvrdí, že přínosy řady těchto dovozů se ve zvýšení exportní schopnosti české ekonomiky mohou projevit spíše zprostředkovaně a v delším časovém horizontu. Důležitá je rovněž struktura vývozu, kdy je pozitivní větší podíl výrobků na vyšším stupni zpracování.

Podrobné hodnocení zahraničního obchodu zde.

Co je třeba udělat pro zlepšení situace v zahraničním obchodě?

Je třeba podporovat zvyšování technické úrovně našeho průmyslu, růst produktivity, podporovat dovozy špičkových technologií, které by mohly nastartovat vyšší dynamiku vývozu. Mezi využívané nástroje proexportní politiky patří zejména vytváření příznivějších daňových a celních podmínek pro investice do moderních a perspektivních technologií nebo zvýšení progresivního odepisování nových moderních strojů a zařízení.

Pokud by totiž nastala situace, že by celková platební bilance české ekonomiky byla pasivní, znamenalo by to, že z naší ekonomiky „odteklo“ více peněz, než do ní „přiteklo“ a rozdíl by měli v držení „cizinci“. Ti by měli dvě možnosti, jak s těmito penězi naložit. Vyměnit je za jiné měny nebo držet dál. Pokud jsou cizinci ochotni držet české koruny, věci zůstávají stabilní. Avšak směna korun za jiné měny by vyvolávala tlak na naši ekonomiku. Účinek takového tlaku by se projevil znehodnocením koruny a zdražením statků a služeb z dovozu.